Lekce

Ideální postavení ruky

Náš fi­gu­rant na­sta­vil ru­ku a za­hrál pár tó­nů, ve vět­ši­ně pří­pa­dů má vše téměř na­pros­to vše do­ko­na­lé. Nicmé­ně jste schop­ni ro­ze­znat, na kte­rém ob­ráz­ku udě­lal chy­bu? 🙂 Piš­te do komentů! 😉

Nadkládání a podkládání

Jak na nad­klá­dá­ní a pod­klá­dá­ní? Je to vel­mi snad­né, viz ná­sle­du­jí­cí video.

Co je vel­mi dů­le­ži­té, tak do­dr­žo­vá­ní uvol­ně­ných ra­men, lok­tů – kte­rý­mi při nad­klá­dá­ná a pod­klá­dá­ní „ne­há­zí­me” a ani je růz­ně ne­vy­kru­cu­je­me, pros­tě ne­chá­me co nej­vol­ně­ji le­žet, nad­klá­dá­ní a pod­klá­dá­ní je pří­mo v re­žii prs­tů a zápěstí.

Basový klíč

Basový klíč

basový klíč, f clef, f klíč

Tak­to vy­pa­dá ba­so­vý klíč

Ba­so­vý klíč po­u­ží­vá­me všu­de tam, kde po­tře­bu­je­me psát vě­ci „hod­ně hlu­bo­ko”. Pře­ce jen v oby­čej­ném houslo­vém klí­či, po­kud po­tře­bu­je­me na­psat např. f ma­lé, už ta­ko­vá no­ta má 3 po­moc­né lin­ky. Sa­mo­zřej­mě mů­že­me po­u­žít i „tri­ku” s po­su­nu­tím not např. o ok­tá­vu, ja­ko je vi­dět v ná­sle­du­jí­cím obrázku:

Oktávy ořez

Nicmé­ně Tím­to po­su­ne­me da­ný part pou­ze o ok­tá­vu ní­že, kdy­bychom chtě­li tře­ba o 3 ok­tá­vy, mu­se­li bychom po­u­žít sym­bo­lu 15 atd. Ta­ko­vý zá­pis by se pak stal hroz­ně ne­pře­hled­ným – a pro­to za­vá­dí­me prá­vě ba­so­vý klíč, kte­rý nám au­to­ma­tic­ky ně­kte­ré ta­ko­vé vě­ci dě­lá. Stej­nou pís­nič­ku, kte­rou vi­dí­me vý­še, lze s po­mo­cí ba­so­vé­ho klí­če za­psat ná­sle­du­jí­cím způsobem:

Oktávy s basovým ořez

Jen­že ou­ha, vi­dí­me, že se no­ty ne­ma­pu­jí jed­na na dru­hou – te­dy že c vy­pa­dá ja­ko a1 a tak po­dob­ně. Proč, mys­lí­te si, je zrov­na po­su­nu­to „takhle div­ně”? Má to vě­ru zvlášt­ní dů­vod, z his­to­ric­ké­ho hle­dis­ka se tak­to pros­tě po­řád ba­so­vý klíč dr­ží, nicmé­ně po­kud se po­dí­vá­te na tón c1 v houslo­vém a ba­so­vém klí­či, uvi­dí­te, že no­ty vy­pa­da­jí „sy­me­t­ric­ky” – te­dy c1 vy­pa­dá v ba­so­vém klí­či ja­ko a2, má jed­nu po­moc­nou linku.

Nicmé­ně stu­den­tům hu­deb­ních ma­te­ri­á­lů ne­zby­de nic ji­né­ho, než se po­řád­ně na­u­čit oba klí­če ne­zá­vis­le na so­bě a umět v obou hrát. S tím vším mů­že po­mo­ci vy­ví­je­ná apli­ka­ce na pro­cvi­čo­vá­ní not.

Melodie

Me­lo­die je obec­ně ně­ja­ká sou­sta­va (řa­da) tó­nů, kte­rá je ně­jak ryt­mic­ky (a vý­ra­zo­vě) de­fi­no­vá­na, aby vy­já­d­ři­la da­nou hu­deb­ní myš­len­ku, pří­pad­ně ně­ja­ká je­jí část.

Rytmus

Ryt­mus je ča­so­vá vlast­nost hud­by či me­lo­die, kte­rá nám de­fi­nu­je, jak jsou kte­ré tó­ny dlou­hé či krát­ké. Ryt­mus je je­den ze zá­klad­ních poj­mů de­fi­nu­jí­cí me­lo­dii, pří­pad­ně ce­lou har­mo­nii.

Harmonie

Har­mo­nie ozna­ču­je obec­ně ně­ja­ký sou­lad či souzně­ní. V hu­deb­ní te­o­rii se jed­ná jed­no­du­še o nau­ku zkou­ma­jí­cí sou­vis­los­ti me­zi jed­not­li­vý­mi tó­ny a vli­vu ta­ko­vých sou­vis­los­tí na psy­chi­ku po­slu­cha­če, což ne­ní nic ji­né­ho než zo­bec­ně­ní tzv. psy­cho­a­kus­tic­ké­ho mo­de­lu, kte­rý zkou­má vliv hud­by obec­ně na psy­chi­ku a re­ak­ce da­né­ho jedince.