Ahoj,

• za­čá­tek do cca 0:09 – hod­ně uchváta­né, jdeš na­před metronomu 😉
• 0:22 – ma­lí­ček v le­vé je oprav­du zvlášt­ní 😉 Zkus ji­nak, viz Lukáš, jak psal 😉

Ja­ko ta­ko­vé je to ale správ­ně a pěk­ně, le­vá se uvol­ňu­je, i když má po­řád ješ­tě troš­ku prá­ce před se­bou, pra­vá je cajk, re­la­tiv­ně. Zkus se ce­lá uvol­nit, vzpomínáš-​li na je­den z na­šich his­to­ric­ky prv­ních ho­vo­rů na FB, tak žvý­kač­ka… klidně 😉

Ji­nak co bych do­po­ru­čil – zkus to ply­nu­le ce­lé, nech si to kla­pat v tu­tom tem­pu, ale 2× to zpo­mal. Až se to po­ve­de přes­ně a bez chyb, zkus to ce­lé za­hrát opět v tu­tom tem­pu. Bu­deš to tak mít vlast­ně do prv­ní re­pe­ti­ce, což je super.

A na­sa­dí­me stup­ni­ce. Z ky­ta­ry asi ur­či­tě tu­šíš či víš, co to je, tak­že jen jak se to prak­tic­ky hra­je ruka­ma. Asi si pa­ma­tu­ješ, jak jsme nad­klá­da­li a pod­klá­da­li, v pra­vé jed­nu ok­tá­vu hra­je­me tak, že 1−2−3−1−2−3−4−5, v le­vé in­verz­ně, te­dy 5−4−3−2−1−3−2−1 při smě­ru na­ho­ru, opač­ně do­lů (v le­vé 1−2−3−1−2−3−4−5 a v pra­vé 5−4−3−2−1−3−2−1).

• Zkus si ty stup­ni­ce za­hrát obě­ma ruka­ma tak­to s me­t­ro­no­mem, na je­den tik je­den tón. Až pů­jde, na je­den tik 2 tó­ny. Víc to nežeň 😉
• Za­čni hrát s C du­rem a zkus mi říct, jak se bu­de hrát G dur, D dur a A dur. Co se tam bu­de muset stát a hlav­ně proč. Zkus se za­po­slou­chat, po­kud za­hra­ješ řa­du (stup­ni­ci) tře­ba od to­ho A, proč ti na­jed­nou zní ji­nak – a zkus vy­mys­let (buď lo­gic­ky ane­bo na zá­kla­dě po­sle­chu), co se tam mu­sí a jak udě­lat, aby to zně­lo „správ­ně“ ja­ko du­ro­vá stupnice.
• Po­řád se to­čí­me ko­lem „du­ro­vých“ stup­nic, asi víš, že jsou i „mo­lo­vé“, nicmé­ně – ja­ký je v nich rozdíl? 
  • po­sle­cho­vý
  • lo­gic­ký
  • ja­ký­ko­liv dal­ší tě napadne 😉
• Zkus vy­mys­let vý­še uve­de­né du­ro­vé stup­ni­ce, vše po­ma­lu, prs­to­klad je stej­ný ja­ko v c dur, pro­to jsem je psal, ne­bu­de se ti to mo­tat 😉 A zkus mi říct i od­po­vě­di na všech­ny ty před­cho­zí otáz­ky, hlav­ně proč – a ne­ní tře­ba, abys ně­kde štu­do­va­la proč, ale spíš „proč si mys­líš“, co tě ja­ko prv­ní na­pad­ne, klid­ně vol­ná asociace 😉

Se stup­ni­ce­mi sou­vi­sí i akor­dy – to asi ta­ky víš (zkus vy­mys­let de­fi­ni­ci, pří­pad­ně ji ta­dy ur­či­tě na webu najdeš)

• V kaž­dé té tó­ni­ně viz vý­še (c dur, g dur, d dur a a dur) zkus vy­mys­let i akord stej­né­ho jmé­na – te­dy akord c dur, akord g dur atd.
• Akord v da­né tó­ni­ně se „de­fault­ně“ udě­lá tak, že vez­meš 1., 3. a 5. stu­peň z da­né tó­ni­ny a za­hra­ješ je na­jed­nou. Pro C dur to je tak akord C‑E-​G (asi to víš, ale pros­tě ra­dě­ji to na­píšu všech­no ce­lé, ať to dá­vá smy­sl) 😉 Zkus te­dy vy­mys­let ty ostatní.
• Na zá­kla­dě těch akor­dů mi zkus dá­le ří­ci, proč jsem rov­nou vy­bral C dur, G dur, D dur a A dur, mo­je vol­ba ne­by­la čis­tě ná­hod­ná a ano, zá­le­ží i na po­řa­dí té vol­by, te­dy přes­ně C‑G-​D‑A 😉

Zpět k Ma­lič­ká su – pa­ma­tu­ješ si jis­tě na tó­ni­ku a do­mi­nan­tu, kte­rou jsi tam hrá­la (1. a 5. stu­peň). Ny­ní již víš, jak za­hrát akord v 5. stup­ni, te­dy v C dur je to akord do­mi­nan­ty akord G dur. Zkus tu pí­seň tě­mi­to dvě­ma akor­dy do­pro­vo­dit. A po­kud tě na­pad­ne, jak to ně­jak zjed­no­du­šit, abys ne­mu­se­la ská­kat jak ší­le­nec, bu­de to su­per 😉 Po­kud ne, zku­sím tě za­se na­kop­nout 😉 (vir­tu­ál­ně 😀 )

Bu­du se tě­šit a ahoj 😉 😉 R.

Ahoj,

dě­ku­ji za ob­sáh­lé vi­deo, opět ho rozeberu:

• Ma­lič­ká su na začátku 
  • Opět (troš­ku) jen po­zi­ce ru­kou, ja­ko to­hle mi při­jde re­la­tiv­ně dob­rý, to zá­pěs­tí, ale le­vé ob­čas jde hod­ně do­lů, k po­rov­ná­ní ná­sle­du­jí­cí obrázky: 
    

    le­vá ru­ka lepší

    

    le­vá ru­ka propadlá

• Do­pro­vod ja­ko ta­ko­vý – se­dí to k to­mu vel­mi dob­ře, jak tam po­té ho­vo­říš o tom, že se tam „ho­dí“ to háč­ko, to je ta­ké správ­ně, již br­zy se do­zvíš proč 🙂
• Než však po­cho­pí­me, co se tam dě­je, mu­sí­me de­fi­no­vat pár poj­mů, abychom mě­li spo­leč­ný jazyk: 
  • tó­ni­na – např. „c dur“ a po­dob­ně. Jed­ná se o mno­ži­nu všech tó­nů, kte­ré spo­lu ně­jak sou­vi­sí. Te­dy např. v tó­ni­ně C dur má­me c,d, … h.
  • stup­ni­ce – vý­čet řa­dy, kdy vy­čte­me kom­plet­ní tó­ni­nu se­řa­ze­ně. Te­dy po­kud za­hra­je­me c, d, e, f, g, a, h, vy­tvo­ři­li jsme stup­ni­ci. Stup­ni­ce za­čí­ná 1. stup­něm, kte­rý se jme­nu­je stej­ně, ja­ko tó­ni­na, ve kte­ré stup­ni­ce je (ba­cha na to, ty­hle po­jmy je tře­ba odlišovat).
  • akord v tó­ni­ně – akord v da­né tó­ni­ně (te­dy např. c dur) vy­tvo­ří­me tak, že po­u­ži­je­me 1., 3. a 5. stu­peň da­né tó­ni­ny. V C dur je to tak te­dy C‑E-​G.
  • Te­dy re­sumé: Po­kud vez­me­me 1., 2., 3., … až 7. stu­peň, (zyv­k­lost­ně se hra­je ješ­tě 8. stu­peň, resp. zno­vu 1. stu­peň, ale o ok­tá­vu na­ho­ře), jed­ná se o za­hrá­ní stup­ni­ce v tó­ni­ně. Po­kud z da­né tó­ni­ny vy­tkne­me pou­ze 1., 3. a 5. stu­peň, vy­tvo­ři­li jsme akord v tó­ni­ně. Po­jmy stup­ni­ce a akord jsou te­dy pa­ra­lel­ní a oba vi­sí na nad­řa­ze­ném prv­ku tó­ni­na, jest­li jsem tu hiear­chii ro­ze­psal pochopitelně 🙂
• Har­mo­nic­ké funkce 
  • Har­mo­nic­ká funk­ce je jen „hóch ná­zev“ pro da­ný stu­peň. 1. stu­peň se jme­nu­je tó­ni­ka, 4. stu­peň se jme­nu­je sub­do­mi­nan­ta a 5. stu­peň se jme­nu­je do­mi­nan­ta.
  • Vět­ší člá­nek o har­mo­nic­kých funk­cích si ta­dy mů­žeš ta­ky pře­číst.
  • Postavíš-​li akord od kaž­dé z těch­to zá­klad­ních tří har­mo­nic­kých funk­cí (te­dy v c dur od c, f a g), po­tom dostaneš: 
    • tó­ni­ka v c dur: C‑E-​G
    • sub­do­mi­nan­ta k c dur: F‑A-​C
    • do­mi­nan­ta k c dur: G‑H-​D
    • Když se po­dí­váš na všech­ny ty tó­ny z akor­dů ta­dy, zjis­tíš, že jsou to všech­ny tó­ny z da­né tó­ni­ny.
    • Použijeme-​li te­dy k do­pro­vo­du akor­du v tó­ni­ce, sub­do­mi­nan­tě a do­mi­nan­tě, do­sáh­ne­me vlast­ně ja­ké­ho­si pl­né­ho po­kry­tí všech mož­ných tó­nů v da­né tó­ni­ně. Bo­hu­žel to však ne­sta­čí k to­mu, abychom vy­tvo­ři­li zce­la kom­plet­ní har­mo­nii, ale jsme schop­ni tak­to vy­tvo­řit ale­spoň při­bliž­nou, dostačující.
  • Po­dí­vej se zno­vu, jak hra­ješ to Ma­lič­ká su; vi­díš, že ně­kde hra­ješ (v le­vé, v do­pro­vo­du) C, E a G – te­dy hra­ješ vlast­ně tó­ny z tóniky 🙂
  • Tam, jak se ti „ho­dí“ to „h“, tak tam se ti ho­dí vlast­ně všech­ny tó­ny z dominanty.
  • Sub­do­mi­nan­tu v tu­tý pís­nič­ce mů­žeš, ale ne­mu­síš vy­u­žít. Jak vi­díš, ty akor­dy se pře­krý­va­jí, te­dy na ně­kte­ré tó­ny se ho­dí jak to či ono.
  • Ny­ní však k ono­mu sed­mé­mu stup­ni, jak tam po­pi­su­ješ, že je to pak víc „ua­aa“ 😉
    • 7. stup­ni ří­ká­me cit­li­vý tón, ne­bo subsemitonum.
    • Ten­to sed­mý stu­peň do­ká­že „roz­ší­řit“ da­ný akord (de­fi­ni­ci akor­du zkus opět vy­mys­let), te­dy na­pří­klad v tó­ni­ce C, te­dy C‑E-​G, by to tak by­lo C‑E-​G‑H ne­bo C‑E-​G‑B (čer­ná klá­ve­sa pod „háč­kem“). To­mu­to tva­ru ří­ká­me ta­ké septa­kord.
    • Nicmé­ně vý­zna­mo­vě – po­kud si za­hra­ješ tře­ba ně­co, co má tó­ni­ku a do­mi­nan­tu a zku­síš si tam při­dat k jed­né do­mi­nan­tě ten cit­li­vý tón, te­dy v c dur do­mi­nan­tě (akord G) to bu­de tón f, po­tom to bu­de znít ně­jak tak­to (viz vi­deo níže)
• Me­nu­et
  • Pří­raz – už ho máš lep­ší, ale po­řád je „hroz­ně rych­lý“. Zkus ho zvol­nit, ať je tře­ba 2× – 3× po­ma­lej­ší 😉 Pak to bu­de ono 😉
• Uvol­ňo­vá­ní zá­pěs­tí – to vy­pa­dá fakt su­per, ta pra­vá je hod­ně uvol­ně­ná už, super.
• Kou­ká­ní na klá­ve­sy – z hle­dis­ka ori­en­ta­ce je to za­tím jed­no, na kla­vi­a­tu­ru se pros­tě nor­mál­ně kou­ká, ob­čas ne­kou­ká 😉 Jsou růz­né způ­so­by hraní; 
  • kon­cert­ní, te­dy bez not – in­ter­pret hra­je z hla­vy, bez not, ať už so­lo­vě ne­bo s orchestrem
  • cham­ber, te­dy ko­mor­ní hud­ba – čas­to s no­ta­mi a bez di­ri­gen­ta, hrá­či se vzá­je­mě kon­t­ro­lu­jí a udá­va­jí si tem­po a tak podobně.
• Hra­ní po pa­mě­ti – až bu­deš umět skla­du zpa­mě­ti a do­ko­na­le, uvi­díš, že ne­bu­deš muset až tak čas­to kou­kat. Sou­vi­sí to s ori­en­ta­cí na kla­vi­a­tu­ře, ta se vy­pra­cu­je cvikem.
• Dě­ku­ji za pozdravy 😀

Ahoj, bu­du se tě­šit na dal­ší video! 😉

Ahoj,

po del­ší do­bě opět aktualizace 🙂

• Me­nu­et po­ma­lu vy­pa­dá dob­ře, zkus ma­lin­ko zrych­lit a po­stup­ně zkus na­jít mís­to, kde se to za­čne roz­pa­dat. Na­stav pak za­se ma­lin­ko po­ma­lej­ší tem­po a v tom to chvil­ku nadrť a vy­zkou­šej, jest­li se to za­se roz­pad­ne v rych­lej­ším tempu.
• Sa­mo­zřej­mě ne­zrych­luj až nad únos­nou mez, pros­tě ma­xi­mál­ně tak, aby „to by­lo hez­ký“ – pod­le citu 😉
• Po­zi­ce ru­kou už vy­pa­dá vel­mi dob­ře, k to­mu v sou­čas­ný do­bě ne­mám co ří­ci, je to uvol­ně­ný, je tam mé­ně ná­hod­ných sa­mo­vol­ných po­hy­bů, což je cílem.
• Vez­mi pís­nič­ku „Ma­lič­ká su“, kte­rou ti ta­dy po­sí­lám na ob­ráz­ku vyfocenou 
  • zkus si pra­vou ru­kou za­hrát melodii
  • zkus vy­mys­let, co by se k to­mu da­lo za tón hrát v le­vé ru­ce, sta­čí je­den. Po vzo­ru Me­nu­e­tu, kde se v le­vé stří­da­jí prak­tic­ky jen jed­no­du­ché tó­ny. Zjed­no­duš to na je­den, ma­xi­mál­ně dva tó­ny, kte­ré by se k té pís­nič­ce ho­di­ly (ex­pe­ri­men­tuj).
• Ro­zečti si to te­dy zvlášť až k prv­ní re­pe­ti­ci, je to vel­mi po­dob­né, ako­rát je tam troš­ku ji­ná ta vnitř­ní kadence. 
  • Zkus mi ně­jak zfor­mu­lo­vat (až si to za­hra­ješ a proštu­du­ješ, sa­mo­zřej­mě!), ja­ký je roz­díl me­zi tě­mi ka­den­ce­mi (zá­vě­ry) v prv­ní čás­ti a v čás­ti před repeticí.
  • Proč jsou tak­to udě­lá­ny? Proč tře­ba ne­mo­hou být opač­ně? Ne­bo mo­hou? Ja­ký vliv to má na zvuk a vý­raz skladby?
  • U pís­nič­ky Ma­lič­ká su zkus od­po­vě­dět na stej­né do­ta­zy, na­jdi tam vnitř­ní ka­den­ce a zkus mi ří­ci, proč jsou ta­ko­vé ja­ké jsou, co by se sta­lo, kdy­by se tře­ba pro­ho­di­ly, co by se sta­lo, kdy­bychom tam hrá­li le­vou ru­kou ji­nej do­pro­vod a tak.
  • Je to čis­tě ex­pe­ri­men­tál­ní úkol, ta­dy máš pár smě­ro­va­cích bo­dů, jsem spíš zvě­dav, na co všech­no při­jdeš, co tě všech­no na­pad­ne, co se ti po­da­ří odvodit.
  • Sa­mo­zřej­mě se pak z tvé­ho vy­svět­le­ní po­dí­vá­me na dal­ší mož­nos­ti a troš­ku to za­sa­dí­me do hu­deb­ní te­o­rie a nauky 😉

Slí­be­ný obrázek:

Ma­lič­ká su z pra­cov­ní­ho sešitu

R.