Ahoj všem,
oslovila mě studentka, které nebylo až tak moc jasné, proč třeba v G moll melodické máme na 6. stupni v zápise odrážku a ne křížek (protože v melodické máme zvýšený 6. a 7. stupeň). Odpovědět jen tak jednoduše není až tak na komentář na Facebooku, takže to vysvětlíme co nejlépe teď a tady v miničlánku na toto téma.
Než začnete číst, doporučuji se ještě podívat na článek o posuvkách, křížkách a béčkách, aby bylo fakt všechno základní jasné. Nicméně nyní už jdeme na to. Jak asi víme, křížek zvyšuje o půl tónu, béčko o půl tónu snižuje, odrážka ruší platnost daného křížku či béčka. Potud asi jasné. Nicméně – některé tóny, jak je vidno, můžeme (na klavíru!) zapsat různakým způsobem; např. takový tón dis (D#) můžeme označit i jako es (Eb). Tomuto jevu říkáme enharmonická záměna – tedy záměna ve stejném znění (velmi volný překlad).
Když se podíváme třeba na stupnici D dur (2 #):
Vidíme, že křížky „ošetříme“ jednoduše předznamenáním s právě dvěma křížky. Pokud bychom teď potřebovali nějakou zvláštní stupnici, kde bychom třeba chtěli mít zvýšený 4. stupeň (takové stupnici říkáme lydická, podle lydického modu, více viz článek o modech), poté bychom jednoduše před 4. stupeň, v našem případě tedy tón G, zapsali křížek (ne do předznamenání, přímo před géčko):
Pokud bychom chtěli třeba tóninu D dur, kde bychom měli snížený 7. stupeň, tedy tón „cis“ má být „c“, poté jednoduše:
Nyní však jak by to dopadlo, pokud bychom chtěli takto alternovat stupně, které už mají svůj křížek (např. z předznamenání – např. pokud bychom chtěli u d duru zvýšit 3. a 4. stupeň? Poté by daná „věc“ chtěla vypadat nějak takto:
Problém je v tom, že takhle to prostě udělat nemůžeme, protože pokud bychom zvýšili třetí stupeň křížkem, jak je zde u „fis“, poté by „se nic nezměnilo“ a pořád by to bylo fis. Je totiž naprosto jedno, kolik křížků tam bude, jestli jeden v předznamenání a další před notou – křížky se prostě nesčítají, takže F s křížkem bude pořád F#, tedy fis a nijak jinak. Abychom něco takového mohli udělat, musíme použít tzv. dvojkřížku, tedy:
Zde jsme normálně právoplatně zvýšili 3. i 4. stupeň o jeden půltón. Ukažme si nyní nějaké „běžnější“ případy, kdy používáme mollových melodickách stupnic, kde musíme zvýšit 6. a 7. stupeň, nicméně, tyto stupně už jsou „zbéčkovány“, takže pokud bychom dali křížek, posunuli bychom daný tón o dva půltóny – křížky se nejen nesčítají, ale i neodečítají, stejně tak béčka a křížky dohromady. G moll tedy vypadá takto:
Pokud bychom nyní chtěli zvýšit 6. a 7. stupeň, u 7. je to „v pohodě“, tam žádná kolize není, ale u 6. je trošku problém – páč už tam máme béčko 🙂 Nemůžeme tedy psát:
ale musíme takto:
Protože ve variantě, kde je křížek u „e“, bychom hráli klávesu „eis“ (tedy klávesu „f“), ale v melodické potřebujeme tón „e“.
Tolik asi prakticky, nicméně proč jsou taková pravidla zápisu? Ve své podstatě je dost striktně dáno, jak zapsat řadu, akord atd. Pokud budu psát akord, budu vždy psát tercie – pokud je to akord poskládaný s tercií, tedy vždy budu vynechávat písmenko. Tedy např. akord Cdim7, který obsahuje klávesy C, Es, Fis a A nemůžu zapsat takto:
Ale musím po terciích – tedy tercie vždy znamená přeskočit písmenko, musíme tedy použít písmenek C‑E-G‑H, tedy:
Ze stejných a podobných důvodů musím při psaní stupnice vždy psát sousední písmenka, tedy nemůžu napsat stupnici, kde budu mít třeba F a Fis za sebou, musím napsat F a Gb nebo tak podobně.
Pokud by to nebylo moc jasné, dejte vědět 😉 😉
Komentáře