Zo­pa­ko­va­li jsme si půl­tó­ny, dél­ku tó­nů, ná­zvy tó­nů. Je to­ho hod­ně, ne­chci jít moc dál, do­kud v tom ne­bu­de Ká­tě na­pros­to jas­no. Vel­mi čas­to mi od­po­ví na ně­co ji­né­ho – např. ple­te si, co je to půlo­vá a co je to půl­tón. Ale když si v tom udě­lá jas­no, po­měr­ně dob­ře si pa­ma­tu­je 3. – 4. a 7. – 8. stu­peň, je schop­na vy­ro­bit stup­ni­ci, byť tře­ba ne na prv­ní po­kus, ale po­sle­chem po­zná, že „to ne­ní ono“.

Pro­cvi­čuj­te si s ní pro­sím zá­klad­ní ryt­mic­ké vě­ci: čtvr­ťo­vé, půlo­vé, ce­lé, ať ví, jak se kte­rá pí­še. A zkou­šej­te si hrát tu pís­nič­ku z učeb­ni­ce hu­deb­ky pro ZŠ, hned tu prv­ní o zámku 😉

Dob­rý den,

• Ten­tor­kát jsme se za­mě­ři­li na no­vin­ku – rytmus.
• Za­ved­li jsme po­čí­tá­ní na­hlas po slabikách. 
  • No­ty jsme roz­dě­li­li na ce­lé, půlo­vé a čtvr­ťo­vé.
  • Ce­lá no­ta – po­čí­tá se na 4 do­by ja­ko „prv-​ní-​dru-​há-​tře-​tí-​čtvr-​tá“ (ce­lou do­bu zní a ne­zve­dá se).
  • Půlo­vá no­ta – po­čí­tá se na 2 do­by ja­ko „prv-​ní-​dru-​há“ (ne­bo sa­mo­zřej­mě ostat­ní kom­bi­na­ce, ja­ko tře­ba „dru-​há-​tře-​tí“ ne­bo „tře-​tí-​čtvr-​tá“).
  • Čtvr­ťo­vá no­ta – ve­jdou se 4 do ce­lé (pro­to čtvr­ťo­vá) a po­čí­tá se te­dy na 1 do­bu – ja­ko „prv-​ní“ ne­bo „dru-​há“ ne­bo „tře-​tí“ ne­bo „čtvr-​tá“ tře­ba. Zní ale pou­ze na ty­to dvě slabiky.
• Dá­le ať si Ká­ťa pře­hrá­vá stup­ni­ci, jak umí – po­ma­lu, s pod­klá­dá­ním pod 3. prs­tem (pro­střed­ní­ček). Na­ho­ru i do­lů, ale po­ma­lu a klid­ně i do­hro­ma­dy, je po­tře­ba roz­dě­lit ru­ce, tak ať si zvy­ká, že se tře­ba pod­klá­dá jin­de a jin­dy v kaž­dé ru­ce. Je­li­kož je sil­ně le­vo­ru­ce za­mě­ře­na, bu­de tu­tu ru­ku vní­mat ja­ko hlav­ní, tak­že v té to­lik pro­blém ne­bu­de, je te­dy bed­li­vě sle­do­vat pra­vou ru­ku, kde sko­ro jis­tě za­po­me­ne pod­lo­žit ne­bo nadlo­žit (při ces­tě dolů)
• Se­žeň­te si pro­sím no­to­vý se­šit, kla­sic­ký A5 ne­bo ně­ja­ký ta­ko­vý vhod­ný. Bu­de­me si do ně­ho už za­pi­so­vat no­ty, aby uměla 😉
• K půl­tó­nům ješ­tě – je tře­ba si uvě­do­mit, že půl­tó­ny jsou pros­tě „nej­krat­ší vzdá­le­nost“. Po­kud už se me­zi da­né dva tó­ny na klá­ves­ni­ci kde­ko­liv žád­ný dal­ší tón ne­ve­jde, tak vzdá­le­nost těch dvou klá­ves je „půl­tón“. Pla­tí to kde­ko­liv na klá­ves­ni­ci, te­dy vět­ši­nou me­zi „černá-​bílá“ ne­bo „bílá-​černá“, ale u E‑F me­zi tě­mi­to, stej­ně ja­ko me­zi H‑C (je to nej­krat­ší vzdálenost). 
  • Stup­ni­ce se sklá­dá z 8 kro­ků, kde jsou všu­de „ce­lé tó­ny“, te­dy ta­ko­vé, kte­ré jsou slo­že­né z 2 půl­tó­nů – např. C‑D-​E jsou 3 kro­ky po 2 půl­tó­nech (páč me­zi C‑D a je ješ­tě jed­na klap­ka a me­zi D‑E ta­ky). Nicmé­ně me­zi 3. – 4. stup­něm je půl­tón, stej­ně tak me­zi H‑C na­ho­ře (7. – 8. stupeň).
  • Vý­še zmí­ně­né se dá apli­ko­vat kde­ko­liv jin­de, te­dy po­kud za­čne­te hrát tře­ba od G, uvi­dí­te, že má­te tó­ny G‑A-​H (ce­lé tó­ny), H‑C – půl­tón, D‑E-#F (Fis) – po­řád ce­lé tó­ny, pro­to­že me­zi E a Fis je jen je­den půl­tón, te­dy jed­ná se o krok ce­lé­ho tó­nu. No a na­ko­nec má­me Fis‑G, te­dy me­zi 7. a 8. stup­něm onen půl­tón (Fis‑G je nej­krat­ší vzdá­le­nost, te­dy půltón) 😉 😉
  • Ne­boj­te, ča­sem se na to zno­vu ješ­tě za­mě­ří­me, to­hle je fakt dost vir­tu­ál­ní věc a bez zku­še­nos­tí je těž­ko uchopitelná.
• Ať si Ká­ťa zkou­ší hrát v kaž­dé ru­ce ji­nak dlou­hé tó­ny – např. půlo­vé a čtvr­ťo­vé, při­tom ať to na­hlas po­čí­tá (prv-​ní-​dru-​há-​tře-​tí-​čtvr-​tá).
• Sklad­bič­ku, kte­rou si pro­sím vy­tisk­ně­te: http://​kla​vir​.klu​sik​.cz/​p​r​s​t​o​v​e​-​c​v​i​c​e​n​i​-​01/. Na­u­čí­me se no­ty a pak ta­ko­vé­hle za­čne­me hrát. Za­tím ale ne, tak­že spí­še jen „do budoucnosti“ 😉

To by by­lo snad vše, se­ze­ní by­lo lep­ší, tak­že bych tu ku­chy­ni asi takhle ne­chal, za­tím te­dy, jest­li to ne­ní pro­blém a moc tam nepřekážíme.

Je po­tře­ba, aby se Kat­ka sou­stře­di­la na přes­nost opro­ti rych­los­ti. Ne­ní dů­le­ži­té za­jet prv­ní 3 ko­la a vy­bou­rat se, ale tře­ba do­jet 10., ale do­jet, převedl-​li bych to na zá­vo­dy. Hlav­ně – hra­ní ne­ní závod 🙂

Co jsme ji­nak dě­la­li a co procvičovat:

• Zá­klad­ní po­hyb po kla­vi­a­tu­ře (klá­ves­ni­ci), při­řa­dit tón klá­ve­se (např. že „cé“ je „tu­ta klávesa“)
• Na­jít klá­ve­su „C“ pod­le lo­ka­ce dvou čer­ných klá­ves, kte­ré se na­chá­zí hned nad ním. Hledám-​li te­dy C, na­jdu 2 čer­né klá­ve­sy a hned ta bí­lá pod ni­mi je „C“.
• Za­hrát CDEFG a GFEDC za se­bou obě­ma ruka­ma zvlášť, po­té do­hro­ma­dy. POMALU 
  • dej­te po­zor, krom té rych­los­ti, i na vá­zá­ní tó­nů, je po­tře­ba to hrát po­ma­lu, pro­to­že po­kud se hra­je rych­le, ne­zve­dá ješ­tě prs­ty tak rych­le a tó­ny se přes se­be pře­lé­va­jí. To pak dě­lá pro­blémy. Dů­le­ži­té je, aby zněl je­den tón, ti­cho, dal­ší tón, ti­cho, dal­ší tón…
  • Vá­zá­ní tó­nů pro­be­re­me prak­tic­ky, až bu­de umět tó­ny roz­dě­le­ně. Při­zná­vám, že na tu­té klá­ves­ni­ci se to dě­lá troš­ku špat­ně, má pře­ce jen zvlášt­ní odezvu
• Pro­hléd­li jsme si, jak vy­pa­da­jí no­ty od C do C, ce­lá stup­ni­ce. Ba­cha na mís­to ko­lem „AHC“, čas­to pře­ha­zu­je tó­ny, ji­nak zvlá­dá ori­en­ta­ci do­ce­la zda­ři­le po prv­ním vysvětlení.
• Ba­cha na zve­dá­ní prs­tů při hra­ní – je po­tře­ba zved­nout klá­ve­su, kte­rá ne­má znít, to je jas­né, ale ne prst 5 cen­ti­me­t­rů nad ni! Pou­ze lehce zved­nout 😉 Je opět po­tře­ba tré­no­vat (jak ji­nak) pomalu 🙂

Snad jsem na nic ne­za­po­mněl, ne­psal jsem si po­znám­ky, vě­řil jsem, že si to za­pa­ma­tu­ji po ces­tě domů.

Ji­nak jsme se do­mlou­va­li, po­kud by by­lo mož­né se na ZŠ do­mlu­vit, že by si tam (ale­spoň ob­čas) moh­la za­hrát na re­ál­ný kla­vír, než se­že­ne­te ně­ja­ký re­ál­něj­ší. Sa­mo­zřej­mě když se ne­za­da­ří, nic se ne­dě­je, ale bu­de­me muset dát po­zor na zlo­zvy­ky a špat­nou techniku.

Dá­le je po­tře­ba lehce vy­ře­šit se­ze­ní – stůl je moc vy­so­ko, pří­pad­ně židle níz­ko (pří­pad­ně obo­je). Po­kud se­dí zbo­ku, je po­tře­ba, aby ne­mě­la ru­ce do ji­né­ho tva­ru než do „L“, asi ja­ko pán zde na obrázku:

Kdy­by vás co­ko­livn apadlo, sa­mo­zřej­mě piš­te mai­ly, vo­lej­te (ale spí­še ty mai­ly), rád po­ra­dím, budu-​li scho­pen na dál­ku nějak.

Do­mlu­ve­ni jsme ji­nak na kaž­dý čtvr­tek od 17.00 pří­mo na va­ší ad­re­se, do­kud se ně­co nezmění.

Až bu­de­te mít k dis­po­zi­ci EP, ozvě­te se mi buď na klusik@​klusik.​cz ane­bo na čís­lo, kte­ré má­te – 601 331 373 a do­mlu­ví­me se dále.