Ahoj,

dě­ku­ji za ob­sáh­lé vi­deo, opět ho rozeberu:

• Ma­lič­ká su na začátku 
  • Opět (troš­ku) jen po­zi­ce ru­kou, ja­ko to­hle mi při­jde re­la­tiv­ně dob­rý, to zá­pěs­tí, ale le­vé ob­čas jde hod­ně do­lů, k po­rov­ná­ní ná­sle­du­jí­cí obrázky: 
    

    le­vá ru­ka lepší

    

    le­vá ru­ka propadlá

• Do­pro­vod ja­ko ta­ko­vý – se­dí to k to­mu vel­mi dob­ře, jak tam po­té ho­vo­říš o tom, že se tam „ho­dí“ to háč­ko, to je ta­ké správ­ně, již br­zy se do­zvíš proč 🙂
• Než však po­cho­pí­me, co se tam dě­je, mu­sí­me de­fi­no­vat pár poj­mů, abychom mě­li spo­leč­ný jazyk: 
  • tó­ni­na – např. „c dur“ a po­dob­ně. Jed­ná se o mno­ži­nu všech tó­nů, kte­ré spo­lu ně­jak sou­vi­sí. Te­dy např. v tó­ni­ně C dur má­me c,d, … h.
  • stup­ni­ce – vý­čet řa­dy, kdy vy­čte­me kom­plet­ní tó­ni­nu se­řa­ze­ně. Te­dy po­kud za­hra­je­me c, d, e, f, g, a, h, vy­tvo­ři­li jsme stup­ni­ci. Stup­ni­ce za­čí­ná 1. stup­něm, kte­rý se jme­nu­je stej­ně, ja­ko tó­ni­na, ve kte­ré stup­ni­ce je (ba­cha na to, ty­hle po­jmy je tře­ba odlišovat).
  • akord v tó­ni­ně – akord v da­né tó­ni­ně (te­dy např. c dur) vy­tvo­ří­me tak, že po­u­ži­je­me 1., 3. a 5. stu­peň da­né tó­ni­ny. V C dur je to tak te­dy C‑E-​G.
  • Te­dy re­sumé: Po­kud vez­me­me 1., 2., 3., … až 7. stu­peň, (zyv­k­lost­ně se hra­je ješ­tě 8. stu­peň, resp. zno­vu 1. stu­peň, ale o ok­tá­vu na­ho­ře), jed­ná se o za­hrá­ní stup­ni­ce v tó­ni­ně. Po­kud z da­né tó­ni­ny vy­tkne­me pou­ze 1., 3. a 5. stu­peň, vy­tvo­ři­li jsme akord v tó­ni­ně. Po­jmy stup­ni­ce a akord jsou te­dy pa­ra­lel­ní a oba vi­sí na nad­řa­ze­ném prv­ku tó­ni­na, jest­li jsem tu hiear­chii ro­ze­psal pochopitelně 🙂
• Har­mo­nic­ké funkce 
  • Har­mo­nic­ká funk­ce je jen „hóch ná­zev“ pro da­ný stu­peň. 1. stu­peň se jme­nu­je tó­ni­ka, 4. stu­peň se jme­nu­je sub­do­mi­nan­ta a 5. stu­peň se jme­nu­je do­mi­nan­ta.
  • Vět­ší člá­nek o har­mo­nic­kých funk­cích si ta­dy mů­žeš ta­ky pře­číst.
  • Postavíš-​li akord od kaž­dé z těch­to zá­klad­ních tří har­mo­nic­kých funk­cí (te­dy v c dur od c, f a g), po­tom dostaneš: 
    • tó­ni­ka v c dur: C‑E-​G
    • sub­do­mi­nan­ta k c dur: F‑A-​C
    • do­mi­nan­ta k c dur: G‑H-​D
    • Když se po­dí­váš na všech­ny ty tó­ny z akor­dů ta­dy, zjis­tíš, že jsou to všech­ny tó­ny z da­né tó­ni­ny.
    • Použijeme-​li te­dy k do­pro­vo­du akor­du v tó­ni­ce, sub­do­mi­nan­tě a do­mi­nan­tě, do­sáh­ne­me vlast­ně ja­ké­ho­si pl­né­ho po­kry­tí všech mož­ných tó­nů v da­né tó­ni­ně. Bo­hu­žel to však ne­sta­čí k to­mu, abychom vy­tvo­ři­li zce­la kom­plet­ní har­mo­nii, ale jsme schop­ni tak­to vy­tvo­řit ale­spoň při­bliž­nou, dostačující.
  • Po­dí­vej se zno­vu, jak hra­ješ to Ma­lič­ká su; vi­díš, že ně­kde hra­ješ (v le­vé, v do­pro­vo­du) C, E a G – te­dy hra­ješ vlast­ně tó­ny z tóniky 🙂
  • Tam, jak se ti „ho­dí“ to „h“, tak tam se ti ho­dí vlast­ně všech­ny tó­ny z dominanty.
  • Sub­do­mi­nan­tu v tu­tý pís­nič­ce mů­žeš, ale ne­mu­síš vy­u­žít. Jak vi­díš, ty akor­dy se pře­krý­va­jí, te­dy na ně­kte­ré tó­ny se ho­dí jak to či ono.
  • Ny­ní však k ono­mu sed­mé­mu stup­ni, jak tam po­pi­su­ješ, že je to pak víc „ua­aa“ 😉
    • 7. stup­ni ří­ká­me cit­li­vý tón, ne­bo subsemitonum.
    • Ten­to sed­mý stu­peň do­ká­že „roz­ší­řit“ da­ný akord (de­fi­ni­ci akor­du zkus opět vy­mys­let), te­dy na­pří­klad v tó­ni­ce C, te­dy C‑E-​G, by to tak by­lo C‑E-​G‑H ne­bo C‑E-​G‑B (čer­ná klá­ve­sa pod „háč­kem“). To­mu­to tva­ru ří­ká­me ta­ké septa­kord.
    • Nicmé­ně vý­zna­mo­vě – po­kud si za­hra­ješ tře­ba ně­co, co má tó­ni­ku a do­mi­nan­tu a zku­síš si tam při­dat k jed­né do­mi­nan­tě ten cit­li­vý tón, te­dy v c dur do­mi­nan­tě (akord G) to bu­de tón f, po­tom to bu­de znít ně­jak tak­to (viz vi­deo níže)
• Me­nu­et
  • Pří­raz – už ho máš lep­ší, ale po­řád je „hroz­ně rych­lý“. Zkus ho zvol­nit, ať je tře­ba 2× – 3× po­ma­lej­ší 😉 Pak to bu­de ono 😉
• Uvol­ňo­vá­ní zá­pěs­tí – to vy­pa­dá fakt su­per, ta pra­vá je hod­ně uvol­ně­ná už, super.
• Kou­ká­ní na klá­ve­sy – z hle­dis­ka ori­en­ta­ce je to za­tím jed­no, na kla­vi­a­tu­ru se pros­tě nor­mál­ně kou­ká, ob­čas ne­kou­ká 😉 Jsou růz­né způ­so­by hraní; 
  • kon­cert­ní, te­dy bez not – in­ter­pret hra­je z hla­vy, bez not, ať už so­lo­vě ne­bo s orchestrem
  • cham­ber, te­dy ko­mor­ní hud­ba – čas­to s no­ta­mi a bez di­ri­gen­ta, hrá­či se vzá­je­mě kon­t­ro­lu­jí a udá­va­jí si tem­po a tak podobně.
• Hra­ní po pa­mě­ti – až bu­deš umět skla­du zpa­mě­ti a do­ko­na­le, uvi­díš, že ne­bu­deš muset až tak čas­to kou­kat. Sou­vi­sí to s ori­en­ta­cí na kla­vi­a­tu­ře, ta se vy­pra­cu­je cvikem.
• Dě­ku­ji za pozdravy 😀

Ahoj, bu­du se tě­šit na dal­ší video! 😉