Ahoj,
děkuji za obsáhlé video, opět ho rozeberu:
- Maličká su na začátku
- Opět (trošku) jen pozice rukou, jako tohle mi přijde relativně dobrý, to zápěstí, ale levé občas jde hodně dolů, k porovnání následující obrázky:
- Doprovod jako takový – sedí to k tomu velmi dobře, jak tam poté hovoříš o tom, že se tam „hodí“ to háčko, to je také správně, již brzy se dozvíš proč 🙂
- Než však pochopíme, co se tam děje, musíme definovat pár pojmů, abychom měli společný jazyk:
- tónina – např. „c dur“ a podobně. Jedná se o množinu všech tónů, které spolu nějak souvisí. Tedy např. v tónině C dur máme c,d, … h.
- stupnice – výčet řady, kdy vyčteme kompletní tóninu seřazeně. Tedy pokud zahrajeme c, d, e, f, g, a, h, vytvořili jsme stupnici. Stupnice začíná 1. stupněm, který se jmenuje stejně, jako tónina, ve které stupnice je (bacha na to, tyhle pojmy je třeba odlišovat).
- akord v tónině – akord v dané tónině (tedy např. c dur) vytvoříme tak, že použijeme 1., 3. a 5. stupeň dané tóniny. V C dur je to tak tedy C‑E-G.
- Tedy resumé: Pokud vezmeme 1., 2., 3., … až 7. stupeň, (zyvklostně se hraje ještě 8. stupeň, resp. znovu 1. stupeň, ale o oktávu nahoře), jedná se o zahrání stupnice v tónině. Pokud z dané tóniny vytkneme pouze 1., 3. a 5. stupeň, vytvořili jsme akord v tónině. Pojmy stupnice a akord jsou tedy paralelní a oba visí na nadřazeném prvku tónina, jestli jsem tu hiearchii rozepsal pochopitelně 🙂
- Harmonické funkce
- Harmonická funkce je jen „hóch název“ pro daný stupeň. 1. stupeň se jmenuje tónika, 4. stupeň se jmenuje subdominanta a 5. stupeň se jmenuje dominanta.
- Větší článek o harmonických funkcích si tady můžeš taky přečíst.
- Postavíš-li akord od každé z těchto základních tří harmonických funkcí (tedy v c dur od c, f a g), potom dostaneš:
- tónika v c dur: C‑E-G
- subdominanta k c dur: F‑A-C
- dominanta k c dur: G‑H-D
- Když se podíváš na všechny ty tóny z akordů tady, zjistíš, že jsou to všechny tóny z dané tóniny.
- Použijeme-li tedy k doprovodu akordu v tónice, subdominantě a dominantě, dosáhneme vlastně jakéhosi plného pokrytí všech možných tónů v dané tónině. Bohužel to však nestačí k tomu, abychom vytvořili zcela kompletní harmonii, ale jsme schopni takto vytvořit alespoň přibližnou, dostačující.
- Podívej se znovu, jak hraješ to Maličká su; vidíš, že někde hraješ (v levé, v doprovodu) C, E a G – tedy hraješ vlastně tóny z tóniky 🙂
- Tam, jak se ti „hodí“ to „h“, tak tam se ti hodí vlastně všechny tóny z dominanty.
- Subdominantu v tutý písničce můžeš, ale nemusíš využít. Jak vidíš, ty akordy se překrývají, tedy na některé tóny se hodí jak to či ono.
- Nyní však k onomu sedmému stupni, jak tam popisuješ, že je to pak víc „uaaa“ 😉
- 7. stupni říkáme citlivý tón, nebo subsemitonum.
- Tento sedmý stupeň dokáže „rozšířit“ daný akord (definici akordu zkus opět vymyslet), tedy například v tónice C, tedy C‑E-G, by to tak bylo C‑E-G‑H nebo C‑E-G‑B (černá klávesa pod „háčkem“). Tomuto tvaru říkáme také septakord.
- Nicméně významově – pokud si zahraješ třeba něco, co má tóniku a dominantu a zkusíš si tam přidat k jedné dominantě ten citlivý tón, tedy v c dur dominantě (akord G) to bude tón f, potom to bude znít nějak takto (viz video níže)
- Menuet
- Příraz – už ho máš lepší, ale pořád je „hrozně rychlý“. Zkus ho zvolnit, ať je třeba 2× – 3× pomalejší 😉 Pak to bude ono 😉
- Uvolňování zápěstí – to vypadá fakt super, ta pravá je hodně uvolněná už, super.
- Koukání na klávesy – z hlediska orientace je to zatím jedno, na klaviaturu se prostě normálně kouká, občas nekouká 😉 Jsou různé způsoby hraní;
- koncertní, tedy bez not – interpret hraje z hlavy, bez not, ať už solově nebo s orchestrem
- chamber, tedy komorní hudba – často s notami a bez dirigenta, hráči se vzájemě kontrolují a udávají si tempo a tak podobně.
- Hraní po paměti – až budeš umět skladu zpaměti a dokonale, uvidíš, že nebudeš muset až tak často koukat. Souvisí to s orientací na klaviatuře, ta se vypracuje cvikem.
- Děkuji za pozdravy 😀
Ahoj, budu se těšit na další video! 😉