Ahoj,

• Beetho­ven
  • drob­nos­ti 🙂

Ahoj,

• Uvol­ně­ní
  • Ok­tá­vy – pou­ze zá­pěs­tím, sna­ha je o co nej­vět­ší uvol­ně­ní ru­ky (dlaň a dál), při­tom zá­pěs­tí ne­dě­lá sko­ro nic, v něm se pou­ze ru­ka otá­čí, všech­no blí­že k tě­lu (před­lok­tí etc.) dr­ží ru­ka a rameno. 
    • Tak­též ne­chce­me, aby se ru­ka úpl­ně zve­da­la ani pro­hy­ba­la, mu­sí být v rovnováze.
    • Prs­ty, kte­ré v ok­tá­vě zrov­na ne­hra­jí (co­ko­liv kro­mě ma­líč­ku a pal­ce) vol­ně odpočívají.
    • Při do­pa­du ze za­čát­ku bu­dou troš­ku tu­hé a od­po­či­nou si až po chvil­ce, ča­sem si zvyk­nou rov­nou už do­pad­nout uvol­ně­ně. Jak se tu­to po­ve­de, mů­že se stát, že se ru­ka od klá­ves leh­ko od­ra­zí. To ne­ní špat­ně! To­ho ča­sem využijeme.
  • Zně­lé hez­ké tó­ny – cvi­če­ní spo­čí­vá v ná­cvi­ku hry uvol­ně­ný­mi prs­ty a je­jich jed­not­li­vým za­pí­ná­ním a vy­pí­ná­ním tak, aby to dě­la­ly na­pros­to ne­zá­vis­le na so­bě vzájemně. 
    • Hra­je­me (ze za­čát­ku) v pra­vé i le­vé zvlášť na roz­lo­že­ném 5hlasém septa­kor­du C7.
    • Jed­not­li­vé fáze: 
      • prv­ní 2 prs­ty (v le­vé C‑B-​C‑B, v pra­vé C‑E-​C‑E) 
        • For­te 
          • Čtvr­ťo­vé (po­čí­tá­ní na dí­ly), 4/​4 takt (prvnídíl-​druhýdíl…)
          • Tri­o­ly (os­mi­no­vé) – po­řád 4/​4 takt (tak­že 12 triol)
        • Pi­a­no
          • to­též (zno­vu)
      • dru­hé dva prs­ty (G‑E-​G‑E, v pra­vé G‑B-​G‑B) atd. Takhle se pro­je­de všech­no v C7 🙂
  • Tu­ta cvi­če­ní pro za­tím sta­čí, poz­dě­ji při­dá­me ješ­tě další 🙂 
• Beetho­ven – So­na­ti­na v G dur
  • Vy­zjis­tím čís­lo, abych vě­děl, kam zařadit.
  • Po­zor na na­u­če­ná os­t­rá stac­ca­ta, ro­man­tis­mus! Te­dy bu­de tam krát­ký tón, ale ne ďob­nu­tý 🙂 Např. na kon­ci frá­ze je mož­no krás­ně roz­po­jit, ale ur­či­tě ne odskočit 🙂
  • Ve 4. řád­ku v le­vé vel­mi po­dob­ně MO­zar­to­vi (So­na­ta č. 15 v klavíru 😀 )
• Lo­ve Sto­ry theme
  • Z fil­mu Lo­ve sto­ry (ne­vě­děl jsem)
• Mo­zart – 15
  • su­per 😀

Příš­tě opět úte­rý 16.00 🙂 (20. 6.)

Ahoj,

• Od­vo­zo­vá­ní kříž­ků a béček
  • li­bo­vol­nou me­to­dou, pří­pad­ně člá­nek:Od­vo­zo­vá­ní (od­kaz)
• In­ter­va­ly
  • Od­kaz na člá­nek: Zá­klad­ní pře­hled in­ter­va­lů (od­kaz)
  • Struč­né dělení: 
    • Čis­té intervaly 
      • Pri­ma, kvar­ta, kvin­ta a oktáva
      • Ne­ma­jí vel­kou a ma­lou va­ri­an­tu, pro­to­že je to buď vel­ké, ne­bo čis­té ane­bo ma­lé, ne­mů­že to být všech­no dohroamdy.
    • Vel­ké a malé 
      • Sekun­da, ter­cie, sexta a septima
      • mo­hou mít vel­kou a ma­lou va­ri­an­tu, te­dy:
        • exis­tu­je ma­lá ter­cie, vel­ká sep­ti­ma atd.
    • Všech­ny in­ter­va­ly (ať jsou čis­té ne­bo ji­né) mů­že­me libovolně(krát) zvět­šo­vat ne­bo zmenšovat: 
      • např. zvět­še­ná kvar­ta, zmen­še­ná kvin­ta (je to totéž)
      • Je do­ho­da, že vel­ké in­ter­va­ly pou­ze zvět­šu­je­me a ne­u­vá­dí­me ná­zev „vel­ký“, te­dy např. zvět­še­ná ter­cie zna­me­ná to­též, co zvět­še­ná vel­ká ter­cie. Na­o­pak zmen­šo­vá­ní se po­u­ží­vá pou­ze od ma­lých in­ter­va­lů a ne­u­vá­dí se ná­zev malá.
• Akor­dy
  • Akord je souzvuk nejmé­ně tří růz­ných tónů.
  • In­ter­va­lo­vě je akord vždy slo­žen ze sek­ven­ce tercií. 
    • Ter­cie, po­kud ře­ší­me přes tó­ny, se vždy za­pi­su­je ja­ko dvě pís­men­ka, kde pro­střed­ní chy­bí v řa­dě, např. c‑e, d‑f atd., např. v Cdim7 jsou pís­men­ka C‑E-​G‑H (ne­bo B) a mu­sí­me je opat­řit béč­ky, te­dy C‑Eb-​Gb-​Hbb. 
  • Po­kud tvo­ří­me (zá­klad­ní) akor­dy z ví­ce než 3 tó­nů, lo­gi­ka s ter­ci­e­mi po­řád tr­vá. Např. te­dy Cmaj7 zna­me­ná, že při­dá­me vel­kou ter­cii nad po­sled­ní tón – te­dy C‑E-G‑H(B). Po­kud na­pí­še­me pou­ze C7, zna­me­ná to že ne­po­u­ži­je­me vel­kou, ale ma­lou ter­cii, te­dy C‑E-G-Hb(Bb).
  • V mo­men­tě, co vy­tvo­ří­me ví­ce­hlasý akord, po­řád mu­sí­me dr­žet ter­cie, te­dy: C9 bu­de slo­žen z Cmaj7+9 (zna­me­ná to to­též). Po­kud po­tře­bu­je­me C7+9 (C7add9), buď na­pí­še­me to, co je v zá­vor­ce, ane­bo C7(9), pro dal­ší kaská­dy to pla­tí po­řád stejně .
  • Ne­vý­ho­da těch­to zá­pi­sů je, že kaž­dý au­tor je ře­ší troš­ku po svém a ne­ní úpl­ně jas­ný kon­sen­zus, jak to za­psat, tak­že po­kud by to by­lo slo­ži­těj­ší, např. C7(9)add11, je jed­no­duš­ší za­psat B/​C, te­dy po­ly­chord (ví­ce­a­kord) [bé nad cé].

Příš­tě bychom se vi­dě­li v 16.00 v úte­rý 6. 6. 2017.