Tro­chu jsme se se­zná­mi­li a zjis­ti­li, co je potřeba.

• Ro­ze­bra­li jsme zvlášť tu So­na­ti­nu od Vaňha­la v C dur, dej­te si po­zor na ryt­mus v pra­vé ru­ce, v le­vé nejsou tri­o­ly ale os­mi­no­vé, te­dy je po­tře­ba s tím počítat 🙂
• U té dru­hé sklad­by s akor­dy v pra­vé ru­ce se za­měř­te troš­ku na le­vou ru­ku a po­sed u kla­ví­ru, ba­cha na rov­né zá­pěs­tí, uvol­ně­te ho.

Ji­nak jsem ne­na­ra­zil na váž­něj­ší pro­blém, jen je po­tře­ba pěk­ně do­cvi­čit to­ho Vaňha­la zvlášť, má­me to pře­čte­né, tak do to­ho zís­kat jen troš­ku zběhlosti.

No a na ko­nec, dce­ra je po­měr­ně dost ner­vóz­ní – mož­ná je to tím, že „jsem no­vý“, ale když se uklid­ní, pů­jdou jí vě­ci lé­pe a ví­ce v kli­du 🙂 Sna­žil jsem se být co nej­víc „ne­zne­klid­ňu­jí­cí pr­vek“ bě­hem vý­u­ky, ale mí­ra ne­kli­du u ní je po­měr­ně vy­so­ko. Vě­řím však, že se ča­sem uklidní.

Dal­ší schůz­ka te­dy ve stej­ný čas, ten­to­krá­te to však už za­jis­té na­jdu na­po­pr­vé a bez pro­blé­mů. Bu­du se těšit.