Dob­rý den,

• Ten­tor­kát jsme se za­mě­ři­li na no­vin­ku – rytmus.
• Za­ved­li jsme po­čí­tá­ní na­hlas po slabikách. 
  • No­ty jsme roz­dě­li­li na ce­lé, půlo­vé a čtvr­ťo­vé.
  • Ce­lá no­ta – po­čí­tá se na 4 do­by ja­ko „prv-​ní-​dru-​há-​tře-​tí-​čtvr-​tá“ (ce­lou do­bu zní a ne­zve­dá se).
  • Půlo­vá no­ta – po­čí­tá se na 2 do­by ja­ko „prv-​ní-​dru-​há“ (ne­bo sa­mo­zřej­mě ostat­ní kom­bi­na­ce, ja­ko tře­ba „dru-​há-​tře-​tí“ ne­bo „tře-​tí-​čtvr-​tá“).
  • Čtvr­ťo­vá no­ta – ve­jdou se 4 do ce­lé (pro­to čtvr­ťo­vá) a po­čí­tá se te­dy na 1 do­bu – ja­ko „prv-​ní“ ne­bo „dru-​há“ ne­bo „tře-​tí“ ne­bo „čtvr-​tá“ tře­ba. Zní ale pou­ze na ty­to dvě slabiky.
• Dá­le ať si Ká­ťa pře­hrá­vá stup­ni­ci, jak umí – po­ma­lu, s pod­klá­dá­ním pod 3. prs­tem (pro­střed­ní­ček). Na­ho­ru i do­lů, ale po­ma­lu a klid­ně i do­hro­ma­dy, je po­tře­ba roz­dě­lit ru­ce, tak ať si zvy­ká, že se tře­ba pod­klá­dá jin­de a jin­dy v kaž­dé ru­ce. Je­li­kož je sil­ně le­vo­ru­ce za­mě­ře­na, bu­de tu­tu ru­ku vní­mat ja­ko hlav­ní, tak­že v té to­lik pro­blém ne­bu­de, je te­dy bed­li­vě sle­do­vat pra­vou ru­ku, kde sko­ro jis­tě za­po­me­ne pod­lo­žit ne­bo nadlo­žit (při ces­tě dolů)
• Se­žeň­te si pro­sím no­to­vý se­šit, kla­sic­ký A5 ne­bo ně­ja­ký ta­ko­vý vhod­ný. Bu­de­me si do ně­ho už za­pi­so­vat no­ty, aby uměla 😉
• K půl­tó­nům ješ­tě – je tře­ba si uvě­do­mit, že půl­tó­ny jsou pros­tě „nej­krat­ší vzdá­le­nost“. Po­kud už se me­zi da­né dva tó­ny na klá­ves­ni­ci kde­ko­liv žád­ný dal­ší tón ne­ve­jde, tak vzdá­le­nost těch dvou klá­ves je „půl­tón“. Pla­tí to kde­ko­liv na klá­ves­ni­ci, te­dy vět­ši­nou me­zi „černá-​bílá“ ne­bo „bílá-​černá“, ale u E‑F me­zi tě­mi­to, stej­ně ja­ko me­zi H‑C (je to nej­krat­ší vzdálenost). 
  • Stup­ni­ce se sklá­dá z 8 kro­ků, kde jsou všu­de „ce­lé tó­ny“, te­dy ta­ko­vé, kte­ré jsou slo­že­né z 2 půl­tó­nů – např. C‑D-​E jsou 3 kro­ky po 2 půl­tó­nech (páč me­zi C‑D a je ješ­tě jed­na klap­ka a me­zi D‑E ta­ky). Nicmé­ně me­zi 3. – 4. stup­něm je půl­tón, stej­ně tak me­zi H‑C na­ho­ře (7. – 8. stupeň).
  • Vý­še zmí­ně­né se dá apli­ko­vat kde­ko­liv jin­de, te­dy po­kud za­čne­te hrát tře­ba od G, uvi­dí­te, že má­te tó­ny G‑A-​H (ce­lé tó­ny), H‑C – půl­tón, D‑E-#F (Fis) – po­řád ce­lé tó­ny, pro­to­že me­zi E a Fis je jen je­den půl­tón, te­dy jed­ná se o krok ce­lé­ho tó­nu. No a na­ko­nec má­me Fis‑G, te­dy me­zi 7. a 8. stup­něm onen půl­tón (Fis‑G je nej­krat­ší vzdá­le­nost, te­dy půltón) 😉 😉
  • Ne­boj­te, ča­sem se na to zno­vu ješ­tě za­mě­ří­me, to­hle je fakt dost vir­tu­ál­ní věc a bez zku­še­nos­tí je těž­ko uchopitelná.
• Ať si Ká­ťa zkou­ší hrát v kaž­dé ru­ce ji­nak dlou­hé tó­ny – např. půlo­vé a čtvr­ťo­vé, při­tom ať to na­hlas po­čí­tá (prv-​ní-​dru-​há-​tře-​tí-​čtvr-​tá).
• Sklad­bič­ku, kte­rou si pro­sím vy­tisk­ně­te: http://​kla​vir​.klu​sik​.cz/​p​r​s​t​o​v​e​-​c​v​i​c​e​n​i​-​01/. Na­u­čí­me se no­ty a pak ta­ko­vé­hle za­čne­me hrát. Za­tím ale ne, tak­že spí­še jen „do budoucnosti“ 😉

To by by­lo snad vše, se­ze­ní by­lo lep­ší, tak­že bych tu ku­chy­ni asi takhle ne­chal, za­tím te­dy, jest­li to ne­ní pro­blém a moc tam nepřekážíme.