Dob­rý den,

Písničky

Šly pa­nen­ky

Ryt­mus – přes­ně­ji os­mi­no­vé a čtvr­ťo­vé me­zi se­bou 🙂 Hra­ní s me­t­ro­no­mem (klid­ně ně­ja­kou apli­ka­ci na mobilu).

Na kon­ci je u “bu­de­te máááá” spo­je­no tzv. li­ga­tu­rou, te­dy ob­louč­kem, kte­rý spo­ju­je dvě stej­né no­ty za se­bou. Je­jich dél­ka je po­té souč­tem délek jed­not­li­vých not, te­dy např. dvě čtvr­ťo­vé spo­je­né li­ga­tu­rou zní stej­ně dlou­ho ja­ko půlo­vá. Dvě os­mi­no­vé stej­ně dlou­ho ja­ko čtvrťová.

Při­dá­me le­o­vu ruku 🙂

Trans­po­zi­ce do C dur – po­u­ži­li jsme “pře­vod­ní ta­bul­ku” na T/​D/​S (viz ná­stěn­ka). Na trans­po­zi­ci je pís­nič­ka dost těž­ká, ale pro­kou­sa­li jsme se 🙂

Se­ver­ní ví­tr (ze­le­ný zpěv­ník) D dur, 2 kříž­ky (fis cis)

Akor­dy – D dur 😉 Pra­vi­dlo 3:2 pro dur a 2:3 pro mollo­vý akord (pře­sko­če­ní klá­ves). Po­u­ži­je­me je k písničce 🙂

Cib cib

Pol­ko­vý do­pro­vod 🙂 Po­zor u G7 na “f” v le­vé, ob­čas sko­čí “e” a vznik­ne tak Em, mís­to G7 🙂

Příště

Příš­tě za­se běž­ně v 17.00. Krás­ný den.

Šly panenky

Vý­běh na­ho­ru (c‑e-​g-​b‑d) za­tím ur­či­tě ne­za­hra­je­te pra­vou ru­kou ja­ko sa­mo­stat­ný běh bez pod­klá­dá­ní (na to ta ru­ka ješ­tě ne­ní dost vel­ká a při­pra­ve­ná), pro­to ur­či­tě po­u­žij­te pod­lo­že­ní pod tře­tím prs­tem – te­dy prs­to­klad 1−3−1−3−4 (ne­bo 5).

Do­pro­vod v le­vé – tó­ni­ku v zá­klad­ním tva­ru, ostat­ní v ně­ja­kých obratech.

V tó­nech, kte­ré si ru­ce pře­dá­va­jí (akord F, hor­ní tón C – v me­lo­dii je ta­ké C), ne­hra­je le­vá, ale le­vá pus­tí da­ný tón a pra­vá ho za­hra­je (pro­to­že je to me­lo­die a má přednost).

Prv­ní 4 tak­ty – ná­cvik (je to těž­ší pís­nič­ka, tak­že ja­ko se skladba­mi – per par­tes, po částech)

Tré­nink na ne­zá­vis­lost & uvol­ně­ně­ní ru­kou – za­hraj­te akord a za­má­vej­te le­vou 🙂 Je to těž­ší, než se zdá 🙂 🙂

Ve dvoj­hma­tech bu­de­me hrát jen tu hor­ní, ča­sem až pak obě.

Jak si krásné…

Zkus­me s má­vá­ním, viz na­ho­ře. Je tře­ba se rov­nou tre­fit na do­mi­nan­tu a tó­ni­ku, ale to do­ce­la jde 🙂

Trans­po­zi­ce do F dur s jed­ním béč­kem 🙂 T/​D akor­dy v le­vé, jsou stej­né ja­ko v “pa­nen­kách” 🙂

Trans­po­zi­ce do D dur s dvě­ma kříž­ky 🙂 T/​D.

Na tom pražským…

Za­hra­je­me v “ori­gi­ná­le” (v A dur) a trans­po­nu­je­me do céč­ka (bez kříž­ků a bé­ček) – ono i do “re­la­tiv­ně jed­no­du­ché­ho” céč­ka se trans­po­nu­je vše­li­jak, pro­to­že ru­ce jsou na­vyk­lé cho­dit na kříž­ky a ta­dy pros­tě nebudou 🙂

Maličká su

Trans­po­zi­ce do H dur => 5# – Fis, Cis, Gis, Dis, Ais (troš­ku hard­co­re, ale za­se u tu­tý pís­nič­ky… proč ne). Bu­de­me hrát pou­ze tó­ni­ku a do­mi­nan­tu v septa­kor­du (H & Fis7) – H je H‑Dis-​Fis, Fis7 je Ais-​E-​Fis. Fakt se mi hroz­ně lí­bí, jak S. hra­je trans­po­zi­ce, pros­tě v je­jím vě­ku po ro­ce hra­ní vlast­ně do­ká­zat trans­po­no­vat “za bě­hu” pís­nič­ku tře­ba do H dur (což je fakt ma­so), to je fakt klo­bouk dolů 🙂

Příš­tě za­se mrk­ne­me na in­ter­va­ly a bu­de­me s tím dá­le dě­lat. A při­jdu troš­ku dří­ve, abych na­hra­dil dneš­ní brz­ký odchod 🙂

Stupnice

Řa­da tó­nů z ně­ja­ké tó­ni­ny. Tó­ni­na je hro­ma­da tó­nů (ja­kých­ko­liv) a po­kud je vez­me­me a dá­me za se­bou do řa­dy, vznik­ne stupnice.

Stup­ni­ce je “vždy” c‑d-​e-​f-​g-​a-​h-​c-​d-​e-​f-​g-​a-​h-​c-​d-…. jen mu­sí­me při růz­ných za­čát­cích při­dat růz­né kříž­ky a béč­ka pro ně­ja­ké stupnice.

Řa­da kříž­ků: Fis, Cis, Gis, Dis, Ais, Eis, His

Když bu­de­me hrát tře­ba E dur, tak tak má 4 kříž­ky, tak­že bu­de mít vy­bra­né prv­ní 4 – Fis, cis, gis a dis. Stup­ni­ce bu­de od E – te­dy e‑f-​g-​a-​h-​c-​d‑e, jen správ­ná pís­men­ka (viz kříž­ky) mu­sí­me za­kříž­ko­vat. E-#F-#G‑A-H-#C-#D‑E. Za­hrajme si ji ja­ko stup­ni­ci, prs­to­klad “nor­mál­ní” 🙂 Pra­vou i le­vou, zvlášť i dohromady.

Uvolnění prstů

Při stup­ni­ci hraj­te vel­mi po­ma­lu, vždyc­ky za­hraj­te je­den tón a zby­lé prs­ty uvol­ně­te, je tře­ba dě­lat vel­mi po­ma­lu, aby si ru­ka zvyk­la na uvol­ně­ní. Když za­po­me­ne­te pod­lo­žit, žád­né vy­tá­če­ní lok­te!!! Pros­tě za­čně­te zno­vu. Ne­snaž­te se “to ně­jak” do­kon­čit, pros­tě po­kud se ne­po­da­ří správ­ně, po­tom rov­nou odznovu.

Intervaly

V E dur (ať se po­hy­bu­je­me v jed­né tó­ni­ně se vším vždyc­ky) si za­hra­je­me růz­né intervaly:

• kvar­ta od E – souzvuk E‑A.
• sexta od E – souzvuk E‑Cis.
• ter­cii od E – souzvuk E‑Gis.

Co kdy­bychom chtě­li za­hrát souzvuk tře­ba E‑C a ne E‑Cis. Po­kud bu­dou pís­men­ka E‑C (kde e je do­le a c je hned nej­bliž­ší na­ho­ře), bu­de to vždy sexta. Ale pod­le to­ho, jak se mě­ní kříž­ky (mů­že být kří­žek u obou tó­nů v in­ter­va­lu) se mě­ní je­ho “kva­li­ta”. Dů­le­ži­té je, že má­me po­řád stej­ná pís­men­ka, jen před ně­kte­ré či obo­je dá­vá­me kříž­ky či béč­ka (či oboje).

Ro­ze­ber­me si ny­ní sex­tu E‑C v E dur, te­dy E‑Cis:

• Souzvuk E‑Cis, má­me tzv. vel­kou sextu.
• Uděláme-​li souzvuk E‑C, te­dy že před Cis dá­me od­ráž­ku (ru­ší kří­žek či béč­ko), po­té se in­ter­val zmen­ší, je men­ší než před tím. Ří­ká­me, že má­me ma­lou sex­tu. Pla­tí to na­pros­to obec­ně, nejen u sex­ty E‑Cis, ale tře­ba i u C‑A (vel­ká sexta), po­kud zmen­ší­me, bu­de ma­lá sexta C‑Ab (C‑As)

Dů­le­ži­té je si uvě­do­mit to, co pí­še­me vý­še – pís­men­ka bu­dou po­řád stej­ná. Te­dy po­kud má­me vel­kou sex­tu C‑A, ne­mů­že­me ří­ci, že ma­lá sexta je C‑Gis, pro­to­že pís­men­ka C‑G nejsou sexta, ale kvin­ta. Tak­že mu­sí­me sní­žit áč­ko – C‑As 😉

Tu­to­mu se ří­ká, že má­me vel­ké a ma­lé in­ter­va­ly. Nicmé­ně ne všech­ny in­ter­va­ly mo­hou být vel­ké a ma­lé. Má­me 2 zá­klad­ní dru­hy intervalů:

Vel­ké a ma­lé (sekun­da, ter­cie, sexta a septima)

Čis­té (pri­ma, kvar­ta, kvin­ta a oktáva).

Čis­té in­ter­va­ly jsou pou­ze a jen čis­té. Ne­ma­jí “vel­ké” a “ma­lé” va­ri­an­ty. Jak se však do­stat tře­ba z tó­nu C na tón Fis/​Ges? Po­kud ne­má­me u čis­tých in­ter­va­lů vel­ké a ma­lé va­ri­an­ty, po­tom “to nor­mál­ně nejde”. Ale my se tam mů­že­me do­stat, když vy­u­ži­je­me změ­ně­ných intervalů.

Změ­ně­ný in­ter­val zna­me­ná, že mů­že­me vzít li­bo­vol­ný in­ter­val a zvět­šit či zmen­šit ho. Pro­blém je, že se ple­tou slo­va “vel­ký” a “zvět­še­ný”. Mů­že­me mít vel­kou ter­cii a zvět­še­nou ter­cii (kaž­dé je ně­co ji­né­ho), ale mů­že­me mít i zvět­še­nou kvar­tu. Zvět­šo­vá­ním při­dá­me půl tó­nu k in­ter­va­lu. Po­kud má­me te­dy např. C‑F (kvar­ta), při­dá­me půl tó­nu k “F” a má­me C‑Fis.

Pár pří­kla­dů na po­cho­pe­ní a vy­svět­le­ní, proč jsme na to takhle přišli:

• C‑E: Pře­sko­če­né pís­men­ko zna­me­ná, že to je ter­cie. V na­šem pří­pa­dě vel­ká tercie.
• C‑Eb (es): Pře­sko­či­li jsme pís­men­ko? Ano, pře­sko­či­li jsme “déč­ko”, te­dy bu­de to ta­ké ter­cie, nicmé­ně to­to je ma­lá ter­cie (je men­ší než ta vel­ká o pří­klad výše).
• Po­kud udě­lá­me in­ter­val C-#E (cé-​eis), pře­sko­či­li jsme po­řád pís­men­ko? Po­řád jsme pře­sko­či­li pou­ze jed­no pís­men­ko, tka­že to po­řád bu­de ter­cie (pře­sko­če­né pís­men­ko = ter­cie). C-#E bu­de te­dy ta­ké ter­cie, nicmé­ně vel­ká ter­cie je pou­ze C‑E, tak­že C-#E mu­sí být “ješ­tě vět­ší” a ří­ká­me, že je zvět­še­ná.
• Po­kud udě­lá­me in­ter­val C‑Eb, je to ter­cie, po­kud však k éč­ku při­dá­me 2 béč­ka, udě­lám C‑Ebb, tak­že – po­řád jsme pře­sko­či­li pís­men­ko, po­řád je to ter­cie. Nicmé­ně je men­ší než ter­cie C‑Eb, te­dy je to zmen­še­ná tercie.

To­to vy­pa­dá hroz­ně zma­teč­ně, ale jakmi­le to člo­věk po­cho­pí, zjis­tí­te, že je to vlast­ně do­ce­la jed­no­du­ché, jen je to zma­teč­ně na­zva­né. Pár vě­cí ja­ko shrnutí:

• pri­ma je čistá
• sekun­da je vel­ká či malá
• ter­cie je vel­ká či malá
• kvar­ta je čistá
• kvin­ta je čistá
• sexta je vel­ká a malá
• sep­ti­ma je vel­ká či malá
• ok­tá­va je čistá.

Tak­že “4 a 4” 🙂 A u všech těch­to in­ter­va­lů můmže­me dě­lat zvět­še­né či zmen­še­né in­ter­va­ly. Za­čně­me čistými:

• zvět­še­ná pri­ma – C-#C (ne­změ­ni­li jsme pís­men­ko, tak je to pri­ma, jen jsme při­da­li křížek)
• zvět­še­ná kvar­ta – C-#F (C‑F je kvar­ta a jen jsme při­da­li křížek)
• zmen­še­ná kvin­ta – C‑Gb (C‑G je kvin­ta a jen jsme při­da­li béčko)

atd.

Nicmé­ně leh­ká kom­pli­ka­ce na­stá­vá u vel­kých a ma­lých in­ter­va­lů – ne­dá­vá smy­sl zvět­šo­vat ma­lý in­ter­val, pro­to­že se do­sta­ne­me zpát­ky na za­čá­tek, stej­ně tak ne­dá­vá smy­sl zmen­šo­vat vel­ký in­ter­val. Pro­to zvět­šu­je­me pou­ze vel­ké in­ter­va­ly a zmen­šu­je­me pou­ze ma­lé intervaly.

Ješ­tě jed­nou resumé:

• vel­ká sekun­da mů­že být pou­ze zvět­še­na (ale nemusí 🙂 )
• ma­lá sekun­da mů­že být pou­ze zmen­še­na (ale ne­mu­sí, po­kud chce­me jen)
• čis­tá kvar­ta mů­že být jak zme­ne­na tak zvětšena
• čis­tá kvin­ta mů­že být jak zmen­še­na tak zvětšena
• ter­cie – za­se, po­kud je vel­ká, mů­že být pou­ze zvětšena

Dou­fám, že to dá­vá smy­sl, bu­de­me se to­mu na­dá­le vě­no­vat. Nicmé­ně dost k in­ter­va­lům, už jsme to­ho po­psa­li hromadu 😀

Zahrajeme si v E dur nějaké písničky 🙂

Na tom praž­ským mos­tě 🙂 Pře­ve­de­me do E dur z A dur (ve zpěv­ní­ku je na­psá­no v A dur). Me­lo­die te­dy za­čí­ná od “gis” 🙂 T/​D/​S, vý­bor­ně! 🙂 Kdy­bych znám­ko­val, na­píšu vám jed­nič­ku 😀 😀 Na kon­ci pís­nič­ky tak, jak je na­psa­ná ve zpěv­ní­ku, by mě­la být ješ­tě do­mi­nan­ta na před­po­sled­ní tó­ny. Te´d je tam na­psa­ná sub­do­mi­nan­ta a pak rov­nou tó­ni­ka. Což úpl­ně hez­ky ne­fun­gu­je (ne­ní to úpl­ně špat­né, ale ne­ní to ono), mě­la by tam být subod­mi­nan­ta, po­tom rych­le do­mi­nan­ta na před­po­sled­ní tón a na kon­ci sa­mo­zřej­mě tónika. 🙂

Příště

Příš­tě se te­dy uvi­dí­me opět od 17.00 u nás, ne­vím, jak má­te prázd­ni­ny, ale příš­tě mys­lím ješ­tě 2× by mě­lo vy­jít (prázd­ni­ny ostat­ní ma­jí až v úno­ru). Po­kud sa­mo­zřej­mě ni­kam ne­je­de­te a po­kud bu­de­te chtít, sa­mo­zřej­mě se mů­že­me vi­dět i o prázdninách 🙂

Dob­rý den,

• A dur, 3#, Fis, cis, gis (opak)
• E dur 4# – FIs, cis, gis, dis
  • „kočka le­ze do­lů“ – v E dur (mu­sí jít od „h“)
  • T/​D/​S akordy 
    • T: E dur – E-#G‑H
    • D: H dur – #D-#F-H
    • S: A dur – E‑A-#C
• Ma­lič­ká su
  • trans­po­zi­ce do E dur
  • ne­chávtat 🙂
• V za­hra­dě
  • trans­po­zi­ce do E
• Ach syn­ku 
  • Nor­mál­ně v C
  • Trans­po­zi­ce do E
• Hrá­ly dudy
  • „éč­ko“ hraj­te klid­ně po ce­lé dél­ce klá­ve­sy, zní všu­de (te­dy dou­fám, že i u vás 😀 ) Ne­mu­sí se pak ru­ka tak zvlášt­ně kroutit.
  • 4 tak­ty (jen) zkus­me trans­po­no­vat do C dur 😀
  • vel­ké sko­ky, trans­po­nu­je se hůře 🙂
• Me­nu­et
  • Zo­pa­ko­vat dél­ky not 
    • půlo­vá na 2 doby
    • ce­lá na 4 doby
    • čtvr­ťo­vá na 1 dobu
    • os­mi­no­vá na ¹⁄₂ doby
  • Půlo­vá s teč­kou – 3 doby.
  • le­vá má chuť „vi­set“ při dlou­hých to­nech v prv­ní řádce.
  • ne­chávtat! 🙂
  • pa­lec po­řád nad klá­ve­sa­mi, ne mi­mo v „ou­tu“ 🙂
  • Po­dí­vej­te se dál – takt 9−−16 🙂
    • Pra­vá je sko­ro stej­ná ja­ko od za­čát­ku, jen po­sled­ní 2 tak­ty jsou ji­né, tak to nepleťte 😉 
    • Le­vá je ale ji­ná, na­piš­te si tuž­kou písnem­ka (po­kud mož­no jen ně­kde, tře­ba po­kud se stej­ný tón ob­je­ví po­dru­hé ně­kde, už ho ne­pi­še). Ne­za­po­meň­te na „FIS“ (jsme v G duru) 
      • V le­vé se vám nej­spí­še za­mo­ta­jí prs­ty ve 3. řád­ce, pro­to­že je tam vel­mi ma­gic­ký pro­s­to­klad 🙂 TO si příš­tě ro­ze­be­re­me de­tail­ně, teď je dů­le­ži­té vě­dět, co je tam vů­bec za tóny 🙂

Příš­tě te­dy opět ve stře­du 17.00.

Dob­rý den,

• Opak C/​G/​D a vstup do A dur – 3 #, Fis, Cis, Gis
• 3#, A dur, správ­ně kříž­ky ve správ­ném po­řa­dí, te­dy tak jak přibývají. 
  • Levou/​pravou, jen řa­da na­ho­ru s ply­nu­lým pře­cho­dem do­lů (zpět na „a“ po do­sa­že­ní vrcholu)
  • Do­hro­ma­dy od se­be a k so­bě, po­zor na kříž­ky! 🙂
  • Do­hro­ma­dy spo­leč­ně na­ho­ru a do­lů, po­ma­lu!
  • Prs­ty, hlav­ně te­dy v le­vé, se snaž­te dr­žet po­řád nad klá­ve­sa­mi, ať ne­u­tí­jakí jinam.
  • Akord A dur (1−3−5)
    • ob­ra­ty, ty stej­né tó­ny, ji­né po­řa­dí, zkus si je vymyslet
• V za­hra­dě
  • Za­hra­je­me v A dur 
    • (pra­vou a le­vou zvlášť)
    • akor­dy – Tó­ni­ka, do­mi­nan­ta, vě­dět, ko­li­ká­té stup­ně jsou kte­ré stupně
    • ne­chvá­tej­te při hra­ní, už je to­ho dost ji­né­ho a je to­ho dost tře­ba sle­do­vat, tak ať to S. stíhá 🙂
• Ach syn­ku (ve zpěv­ní­ku, stra­na 9 (prej))
  • zkouš­ka zpěmati 😉 
  • pra­vá su­per, při­dá­me le­vou – ex­pe­ri­men­tál­ně, při­dá­vá­me T/​D/​S „pod­le ci­tu“ (dost těž­ké, jak člo­věk hra­je, čas­to ztra­tí po­jem o tom, co je správ­ně a co špat­ně, tak­že tře­ba nesly­ší, že je ně­co špat­ně). V ně­kte­rých mís­tech mů­že být „to či ono“.
  • va­ri­a­ce na val­čí­ko­vý do­pro­vod, pro­to­že val­čí­ko­vý do­pro­vod je pří­liš „us­ká­ka­ný“ a ne­ní to s tím až tak hez­ké, až do­ros­te ruka
• Vo­děn­ka
  • prs­to­kla­dy jsou už ok a stabilní
  • ryt­mus – po­čí­tá­ní, kaž­dá sla­bi­ka zvlášť 😉 
  • Do­hro­am­dy s po­čí­tá­ním, přes­ně­ji ryt­mus, pře­cho­dy T/​D/​S už jsou sko­ro Ok, tak­že ješ­tě troš­ku doladit 🙂
• Me­nu­et
  • než jsou 3 čtvr­ťo­vé, tak se tam před prv­ní z těch­to tří ob­je­vu­je ma­lá me­zír­ka, tu je tře­ba za­le­pit, aby to by­la řa­da až do té čtvťové
  • dal­ší 2 tak­ty, ať jich je 8 
    • 7. takt
      • prs­to­kla­dy v pra­vé (po­zor 🙂 )
      • v le­vé je to jednoduché
    • 8. takt
      • pra­vá – pří­raz vel­mi vol­ně a pomalu
      • le­vá – prs­to­klad (po­zor 🙂 )
  • spoj­te po­ma­lu do­hro­ma­dy 1−−8, ať je to na­va­zu­jí­cí, ply­nu­lé a pros­tě co nej­lep­ší 🙂

Příš­tě opět ve stře­du 17.00.