Dob­rý den,

• Uvol­ně­ní
• Lou­če­ní
  • Akor­dy (souzvuk ale­spoň 3 růz­ných tónů)
  • Zkus­me do­pro­vo­dit s akor­dy prv­ních pár taktů 🙂 
    • Akord C: C‑E-​G (vždy se čte zespodu)
    • Akord G: G‑H-​D, bu­de­me hrát v 1. ob­ra­tu, te­dy H‑D-​G.
    • Akord F: F‑A-​C, bu­de­me hrát v 2. ob­ra­tu, te­dy z F‑A-​C => A‑C-​F => C‑F-​A.
    • Akord A: A-#C‑E, bu­de­me hrát v 1: ob­ra­tu, te­dy #C‑E-​A
    • Akord Dm: D‑F-​A, bu­de­me hrát takto.
• Prin­cez­na ze mlejna
  • D dur (2 křížky)
  • Zkus­me akor­dy. Pra­vi­dlo 3:2 na vy­ro­be­ní akor­du – te­dy na­jde­te zá­klad­ní tón, tře­ba „D“, a od to­ho­to tó­nu se pře­sko­čí 3 tó­ny (všech­ny, bí­lé čer­né), tak­že na #F. A od tu­to­ho to­nu se pře­sko­čí 2 tó­ny, tak­že na „A“ – a má­me akord D dur D-#F‑A 🙂

Dob­rý den,

• Uvol­ňo­vá­ní
  • Zá­pěs­tí vol­ně, ne­zve­dej­te ce­lé před­lok­tí (za­tím se to k ni­če­mu ne­ho­dí), mi­ni­ma­li­zu­je­me pohyb.
• Czer­ny ⁵⁰⁄₁
  • prv­ních 16 ok, prin­cip tam je.
  • Ne­boj­te se do to­ho troš­ku ví­ce bouch­nout, kla­vír to snese.
  • Za­tím mů­že­me od­lo­žit (tzn. že se jí ne­bu­de­me vě­no­vat, klid­ně si to hrajte) 😀
• Czer­ny ⁵⁰⁄₂
  • le­ga­to v jed­né ru­ce, za­tím co v dru­hé není.
  • v le­vé je akord 🙂 
    • Akord je souzvuk nejmé­ně 3 růz­ných tónů.
• Pink Pan­ther
  • V ba­so­vém klí­či a houslo­vém klí­či le­ží tón c1 přes­ně me­zi osnovami.
  • V prv­ním tak­tu je tak souzvuk E‑H (vel­ké E a vel­ké H)
  • V tex­tu se ob­je­vu­jí šest­nác­ti­no­vé no­ty, to jsou ty, kte­ré ma­jí buď 2 trá­meč­ky (ne­bo se ří­ká dvo­ji­tý), ne­bo dva pra­por­ky, u po­mlk má šesnác­ti­no­vá po­ml­ka dva „zo­báč­ky“. Po­dí­vej­te se do žlu­té kníž­ky, jak jsou na prv­ních 8 stra­nách po­psa­né zá­klad­ní vě­ci a pak na stra­ně 22 je ko­lá­čo­vý graf s dél­ka­mi not. Stej­ným způ­so­bem bu­de šest­nác­ti­no­vá ja­ko roz­dě­le­ná os­mi­no­vá na 2 části. 
    • Po­čí­tá­ní šest­nác­tin na „prv-​ní-​dru-​há“ by by­lo dost ne­prak­tic­ké, páč na jed­nu sla­bi­ku by by­ly 2 tóny,takže po­tře­bu­je­me po­čí­tá­ní na 4 sla­bi­ky a ne na 2 – te­dy „prv-​ní-​do-​ba-​dru-​há-​do-​ba…“. 
  • Kříž­ky
    • Kří­žek je znač­ka pa­t­ří­cí do po­su­vek, kte­rá zvy­šu­je tón, před kre­rým je na­psa­ný, přes­ně o půl tó­nu. Při­dá­vá­me kon­cov­ku „-is“ – fis, cis, gis, dis, eis, ais, his.
    • Půl­tón je nej­krat­ší vzdá­le­nost, kte­rou jsme schop­ni na kla­ví­ru za­hrát, te­dy vlast­ně sou­sed­ní tón. Z tó­nu „c“ tak mů­že­me sko­čit na „#c“, čte­me „cis“ a je to čer­ná klá­ve­sa hned vpra­vo nad céčkem.
    • Kří­žek ne­pla­tí pou­ze u tó­nu, u kte­ré­ho je na­psa­ný, pla­tí až do kon­ce tak­tu. Te­dy, po­kud bu­de­te mít např. „c“ s kříž­kem (cis) a 4 čtvr­ťo­vé, tak u prv­ní bude-​li kří­žek, bu­dou i ostat­ní 3 s kříž­kem. V dal­ším tak­tu už ale céč­ko bu­de opět céčko.
    • Kří­žek se čas­to pí­še do tzv. před­zna­me­ná­ní. To je ob­last hned za houslo­vým klí­čem a po­kud je zde na­psa­ný je­den kří­žek, fis, zna­me­ná to, že všech­na „f“ (ať jsou jak­ko­liv vy­so­ko či hlu­bo­ko) bu­dou změ­ně­na na fis.
    • Plat­nost kříž­ků, Ně­co o křížkách
    • Béč­ko dá na­roz­díl od kříž­ku o půl tó­nu do­lů, při­dá­vá­me kon­cov­ku „-es“ (des, ces etc.)

Příš­tě te­dy ne­mů­že­te, po­příš­tě ne­můžu já, před­pl. do 27. 6. + 14 dní, pro­to­že se 2× neuvidíme.