Dob­rý den,

• Hra­ní
  • Ne­za­po­mí­nej­te na uvol­ně­né prs­ty a ru­ku, žád­ná „jablíč­ka“, 3. a 2. prst jsou od se­be ne­ce­lý cm dél­kou, tak­že proč by mě­ly být 4 cm od se­be na klávesnici? 😀 
  • Dvoj­hma­ty
    • sou­čas­ně jsou zde čas­to dvojhlasy
    • za­čně­me hra­ním te­ri­cí (pře­sko­čí­me je­den prst, te­dy např. (1)C‑E, (2)D‑F ne­bo (3)E‑G) a hrajme kom­bi­na­ci nejdříve: 
      • 1−2−3−2−1 (do­ko­la)
      • 1−3−2−3
    • po­té se po­su­ne­me do „šir­ších“ bě­hů, po­řád v ter­ci­ích, ale bu­de­me muset pře­klá­dat a podkládat. 
      • stří­da­jí se 1 – 3 a 2 – 4, zkus­te in­tu­i­tiv­ně, co pů­jde nadlo­žit a co pod­lo­žit (opač­ně to pros­tě nejde)
• Já do lesa
  • Prs­to­klad, na opa­ku­jí­cích se tó­nech snad­no vy­stří­dá­te prsty
  • Te­dy na prv­ní tón za­hra­je­te prs­tem, kte­rý „tam vy­jde“ a na dru­hý prs­tem, kte­rý „tam chcete“.
  • T/​D je jasné.
• Co to zvoní
  • pen­ta­to­ni­ka (5tónová stup­ni­ce, kte­rá ne­má půl­tó­ny, např. C‑D-​E-​G‑A (a další))
  • prs­to­klad – vy­u­ží­vá­te jen tó­ny z pen­ta­to­ni­ky, tak­že C‑D-​E-​G‑A – prs­to­klad 1−2−3−4−5 a má­te vyřešeno 😉 
  • G7 – na zvá­že­ní, mů­že­te a ne­mu­sí­te, je to jed­no (zhru­ba)
  • při­znáv­ko­vý do­pro­vod (pol­ko­vý a na kon­ci akordový)
• Já jsem kovaříček
  • Na za­čát­ku bych ne­dě­lal G7, ale jen G, ale v os­mi­nách ur­či­tě G7, ale ve své pod­sta­tě to ne­mu­sí­te až tak ře­šit, pod­le mě vás za to­hle ni­kdo po­po­ta­ho­vat nebude.
• Hol­ka
  • E – H, ji­ný roz­sah tam v pra­vé ne­ní, tak­že prs­ty 1−−5 a má­te klid 🙂
  • sub­do­mi­nan­ta, po­zor na pro­lo­me­ný ukazováček 🙂
• Kyt­ka
  • Prs­to­klad vý­cho­zí D – A (1−−5)
  • Do­pro­vod při­znáv­ko­vý p/​v (pod­le čás­ti, kde se nacházíte)
• Že­zu­lič­ka
  • prs­to­klad – vy­mě­nit 5 – 4 a pak hned, jak je mož­né, za­se 4 – 5 a jste ve „vý­cho­zím“ sta­vu C‑G (1−5)
  • do­mi­nan­ta – vol­ně prs­ty, kte­ré zrov­na ne­hra­jí (re­žim spán­ku, ji­nak se pro­bou­zí pou­ze teh­dy, když jsou potřeba)
  • „ku­ku“ část – tó­ny non-​legato, spí­še krat­ší, ne stac­ca­to, tak, aby to zně­lo, ja­ko když ně­kdo zpí­vá „ku ku“ 
    • zá­vě­reč­né „ku­ku“– ce­lá kuka­cí část je spí­še do­vě­tek, asi bych úpl­ně ne­stří­dal T/​D/​T na kon­ci, ka­den­ce je ukon­če­na na prv­ním řád­ku už. Na dru­hém se mů­že­te vy­blb­nout, vy­mys­let si co­ko­liv v doprovodu.
• Mra­ven­ci
  • Dost na prs­to­klad, exis­tu­je ví­ce­ro ře­še­ní, ale žád­né ne­má „cis“ pal­cem, vy­u­žij­te pře­hma­tu 2. prs­tem na cis
  • dvoj­hma­ty – po­kud by by­lo moc pe­kel­né, hraj­te pou­ze hor­ní tóny

Po­kus­me se emai­lo­vě do­mlu­vit na týd­nu me­zi svát­ky.

Dob­rý den,

• Ma­lič­ká su
  • Za­čně­te s akor­dy (pla­tí obec­ně pro všech­ny pís­nič­ky) a až po­té dě­lej­te do­pro­vod­né aran­že (va­ri­a­ce ty­pu pol­ko­vý atd.)
• Ry­bič­ka maličká
  • Nejdřív s akor­do­vým, poz­dě­ji s polkovým
  • v mís­tě prv­ní do­mi­nan­ty (G) hra­je­te čas­to „a“ v me­lo­dii, pro­to­že jste zvyk­lá hrát „5. prs­tem, prs­ty mu­sí být ne­á­vis­lé na tónech
  • až bu­de­te umět tó­ny bez­peč­ně, zkus­te s po­čí­tá­ním, hod­ně vám to po­mů­že udr­žet tem­po, po­tom ryt­mi­ku při­znáv­ko­vé­ho do­pro­vo­du (val­čí­ko­vý, pol­ko­vý etc.)
• Je­de jede
  • po­kud chce­te, mů­že­te po­u­žít me­lo­dii v le­vé ru­ce v pal­ci, ale do­po­ru­ču­ji na­u­čit se pra­vou, když změ­ní­te le­vou, na­jed­nou vám bu­de chy­bět tón v melodii 😉 
  • nejdřív pou­ze s akor­dy, až bu­de sta­bil­ní, zkus­te při­znáv­ko­vý do­pro­vod, valčík
• Pěj­me píseň
  • 4. prst na „g“, ru­ka zů­sta­ne po­řád na těch­to 5 tó­nech (d‑a), ako­rát na „t‑mobile“ bu­de 2−4−2, ji­nak je to po­řád stejně. 
  • T/​D, viz barvy
• Čer­né oči
  • bar­vy, prs­to­klad – ví­ce va­ri­ant, ale ale­spoň správ­né. Ur­či­tě ne­hraj­te „dlou­hým“ prs­tem bí­lou a pak krát­kým čer­nou, např. G‑Fis prs­to­kla­dem 2 – 1.
  • T/​D
• Dob­rů noc
  • Zkus­te to z mých not: (od­kaz)

Příš­tě s vá­mi po­čí­tám opět ve čtvr­tek cca 12.30 (před­pl. do 24. 12. 2016)

Dob­rý den,

• Hu­deb­ní teorie 
  • stup­ni­ce a tóniny 
    • stup­ni­ce je řa­da tó­nů od ně­kud ně­kam, nej­čas­tě­ji od ně­ja­ké­ho tó­nu ke stej­né­mu tónu.
    • tó­ni­na: „ba­lík“ tó­nů, ze kte­rých po­sta­ví­me stup­ni­ci (se­řa­ze­ním tó­nů) – C dur, C moll, D dur… etc.
  • stup­ni­ce
    • Vět­ši­na stup­ni­ce má vel­mi po­dob­ný prstoklad: 
      • pra­vá: 1−2−3−1−2−3−4−5 (směr na­ho­ru) a 5−4−3−2−1−3−2−1 (směr dolů)
      • le­vá: přes­ně opač­ně – te­dy: 5−4−3−2−1−3−2−1 (na­ho­ru) a 1−2−3−1−2−3−4−5 (do­lů)
    • uvol­ně­ní zá­pěs­tí, troš­ku ní­že, ja­ko když „plác­ne­te“
    • hra­ní do­hro­ma­dy – pro­ti­po­hy­bem, od se­be a k sobě 
      • po­kud je po­tře­ba hrát vcíe než 1 ok­tá­vu, tak prs­to­klad al­te­ru­je­me tak, jak jste před­ved­la zvlášť, te­dy po „4“ prs­tu v pra­vé ne­dá­me „5.“, ale zno­vu „1.“ a pře­ve­de­me na ře­še­ní, kte­ré už známe.
      • V le­vé ru­ce ne­bo při smě­ru do­lu v pra­vé (při nad­klá­dá­ní) do­je­de­te do pal­ce (1) a pak pře­ho­dí­te 4. (nadlo­ží­te)
  • akor­dy
    • Co je to akord? Souzvuk ale­spoń 3 růz­ných tó­nů (klá­ves). Souzvuk ale­spoň 3 hlasů.
    • Ná­zev akordu: 
      • pod­le spod­ní­ho tó­nu, po­kud je akord v kvin­ta­kor­du (zá­klad­ní tvar, nej­už­ší tvar)
    • To, co nám tvo­ří „zvuk“ akor­du jsou tó­ny, kte­ré ob­sa­hu­je a ani ne tak tó­ny dle to­ho, kde leží. 
      • Akord C – ob­sa­hu­je C‑E-​G ne­bo E‑G-​C ne­bo G‑E-​C. Ale všech­ny mož­nos­ti jsou „C“.
      • Akord F – ob­sa­hu­je F‑A-​C ne­bo A‑C-​F ne­bo C‑F-​A
      • Akord G – G‑H-​D ne­bo H‑D-​G ne­bo D‑G-​H
    • akor­dy „se čtou“ odspodu
    • ob­rat akor­du (in­ver­ze akordu) 
      • pří­klad – vez­mu 2 tó­ny, např. C‑G, tak in­ver­ze je G‑C.
      • po­kud mám 3 tó­ny, C‑E-​G, tak mám 2 in­ver­ze – viz výše
      • po­kud mám 4 tó­ny, C‑E-​G‑H, mám 3 in­ver­ze … atd.
  • har­mo­nic­ké funkce
    • očís­lu­je­me stup­ni­ci (1, 2, 3… 7)
    • kaž­dý „stu­peň“ má svo­ji vlast­ní har­mo­nic­kou funk­ci, te­dy i jméno
    • tři zá­klad­ní har­mo­nic­ké funkce 
      • T – tó­ni­ka je 1. stupeň
      • D – do­mi­nan­ta je 5. stupeň
      • S – sub­do­mi­nan­ta je 4. stupeň
    • ostat­ní (ve­d­lej­ší) jsou su­per­tó­ni­ka (2. stu­peň), me­di­án (3. stu­peň), su­per­me­di­án (6. stu­peň) a cit­li­vý tón (7. stupeň)
    • od zá­klad­ních h.f. mů­že­me vy­tvo­řit akor­dy (akord C, akord G akord F..)
• Má­te hrát C dur, D dur, G dur a F dur
  • půl­tón – nejmen­ší krok, kte­rý na kla­ví­ru mů­že­me udě­lat na­ho­ru či dolů
  • ce­lý tón – vzdá­le­nost dvou půltónů
  • aby by­la „dur du­rem“ (tvr­dá), tak mu­sí mít půl­tó­ny na kon­krét­ních mís­tech, te­dy 3 – 4 a 7 – 8 stupni
  • aby by­la „moll mollem“ (měk­ká), mu­sí mít půl­tó­ny me­zi 2 – 3 a 5 – 6 stupněm.
• DÚ
  • při­prav­te si, jak bu­dou tu­ty tó­ni­ny vy­pa­dat, u F dur v pra­vé prs­to­klad (a proč) a zkus­te zjistt, proč má C dur, D dur a G dur to­lik kříž­ků jak má a jest­li by ne­šlo ně­ja­kým (šlo) způ­bem (a te­dy ja­kým) vy­ře­šit od­vo­zo­vá­ní dal­ších tó­nin, abys­te to ne­mu­se­la po­čí­tat přes půl­tó­ny. Kdy­bys­te ne­tu­ši­la, ná­po­vě­da zde: Od­vo­zo­vá­ní před­zna­me­ná­ní (kříž­ků a bé­ček) růz­ných tó­nin (člá­nek)
  • ať ví­te, ja­ké h.f. ma­jí kte­ré stup­ni­ce. (např. pro D dur ví­me, že tó­ni­ka je D, tak co je do­mi­nan­ta a sub­do­mi­nan­ta), zá­klad pro trans­po­zi­ci (což je pře­nos do ji­né tóniny).

Příš­tě opět čtvr­tek 12.30, před­pl. do 24. 12. 2016