Dob­rý den,

• Ma­lič­ká su
  • opak, takt, ryt­mus, do­by etc.
  • pra­vá ruka 
    • vy­u­ží­vá­me všech prs­tů, ma­lí­ček ne­byl použitý 🙂
  • le­vá
    • po­zi­ce ruky
    • po­u­ži­tí har­mo­nic­kých funk­cí (tó­ni­ka a dominanta) 
      • po­u­ži­la jste sub­do­mi­nan­tu (v 7. takt, pros­tě 1. takt na 2. řád­ce), ho­di­la by se ví­ce dominanta
      • v před­po­sled­ním tak­tu jste po­u­ži­la tó­ni­ku, ho­di­la by se tak­též ví­ce dominanta
      • T: 1, S: 4, D: 5
• V za­hra­dě na hruš­ce, str. 26
  • No­ty ke stažení
  • ³⁄₄ takt, cvi­če­ní str. 19
  • Do­pl­ně­ní T/​D
    • Do­mi­nan­ta a adal­ší funk­ce se da­jí hod­ně roz­ši­řo­vat a al­ter­no­vat, aby by­la har­mo­nie „co nej­lep­ší“, ale za­tím zů­staň­me u zá­klad­ních har­mo­nic­kých funk­cí bez alternací.
• Příznáv­ko­vý doprovod 
  • je slo­žen s ně­ja­ké­ho cha­rak­te­ris­tic­ké­ho ba­su a při­znáv­ky, což je „ten zbytek“ 
    • např. v tó­ni­ce C dur (C‑E-​G) je ba­so­vé C a při­znáv­ka je E‑G – pros­tě to spod­ní a ten zbytek.
  • ba­so­vý tón bu­de­me dá­vat na hlav­ní doby
  • Val­čí­ko­vý doprovd
    • na 3 doby
    • ba­sa na 1. dobu
    • při­znáv­ky na 2. a 3. dobu
• DÚ: 
  1. Obě pís­nič­ky s akordy
  2. U za­hra­dy po­kus­te s při­znáv­ko­vým doprovodem
  3. Když se po­ve­de, tak i u ma­lič­ká su – ale tam sa­mo­zřej­mě ne­mů­že­me po­u­žít val­čí­ko­vý, ale pol­ko­vý, kte­rý je na 2 do­by – prin­cip je stej­ný, ako­rát je o při­znáv­ku mé­ně, nicmé­ně ta­to pís­nič­ka je těž­ší, tak­že hlav­ně bod 2.
  4. Měj­te v hla­vě T/​D/​S, ko­li­ká­tý je to stu­peň, z če­ho to vy­chá­zí (stup­ni­ce očíslovaná)
  5. Co je to ob­rat a jak ho po­u­žít (te­dy v do­mi­nan­tě po­u­žít 1. ob­ra­tu např.)
  6. Uvol­ňo­va­cí cvi­če­ní, prs­ty ať jsou co nej­vol­něj­ší, ať si zvykají.

Příš­tě opět ve stře­du v 7.45 (+/​-) 11. 1. 2017 😉 Vez­mě­te s se­bou ma­te­ri­á­ly, ať do to­ho mů­že­me psát 🙂

Dob­rý den,

• Ori­en­ta­ce na klávesnici 
  • c1 (cé ma­lé jed­na), c2, a2, h4, c5, f (ef ma­lé), c (cé ma­lé), C (cé vel­ké), C1 (vel­ké C 1, ale nečte­me tak­to, čte­me „cé kon­tra“), A2 (nej­hlub­ší tón na vět­ši­ně kla­ví­rů, mů­že být i niž­ší v ur­či­tých pří­pa­dech až do C2, čte­me „cé subkontra“)
• Zá­klad­ní pojmy 
  • tó­ni­na
    • mno­ži­na tó­nů, ve kte­ré se pohybujeme
  • stup­ni­ce
    • vy­jme­no­va­ná řa­da tó­nů z da­né tóniny
  • akord
    • nejmé­ně 3 růz­né hla­sy do­hro­ma­dy -> souzvuk, te­dy: „Souzvuk nejmé­ně tří růz­ných tónů.“
    • souzvuk je de­fi­no­va­ný na zá­kla­dě tó­nů, kte­ré ob­sa­hu­je, te­dy po­kud ob­sa­hu­je „li­bo­vol­ně ně­jak“ tó­ny C, E a G (píšu vel­ké, pro­to­že ne­roz­li­šu­je­me jaké)
    • tvar, kte­rý je od­li­šen ob­ra­ty, nej­u­z­ší va­ri­an­ty, kte­ré jsou od­dě­li­tel­né, zna­me­ná to, že ji­né kom­bi­na­ce už nejsou úz­ké, tzn. že bychom ne­by­li schop­ni akord zú­žit. Uz­ký akord zna­me­ná, že má­me tó­ny ve­d­le se­be nej­blí­že, jak to jde.
  • du­ro­vý a mollo­vý akord 
    • pra­vi­dlo ³⁄₂ a ²⁄₃ (např. C dur a D moll, ve zpěv­ní­ku se pí­še ja­ko C a Dm ne­bo „d“ ne­bo „dmi“)
  • půl­tón – nej­krat­ší vzdá­le­nost za­hra­tel­ná na kla­ví­ru, sou­sed­ní tón, sou­sed­ní pra­žec na ky­ta­ře etc. Má­me te­dy 12 mo­nochro­ma­tic­kých tó­nů (C, C#, D, D# etc.) a na tom je po­sta­ve­na sko­ro všech­na tzv. zá­pad­ní hudba. 
    • půl­tó­ny jsou sa­mot­ným dů­vo­dem pro to, že po­kud za­čne­te stup­ni­ci (např. ce­lou bí­lou) hrát od ji­né­ho tó­nu, po­kaž­dé bu­de mít ji­ný vý­raz – na kla­ví­ru totiž bu­dou půl­tó­ny po­su­nu­té po­kaž­dé v ji­ném stupni.
• Jak hrát technicky 
  • zá­kla­dem je úpl­ná vol­nost to­ho, co mu­sí být volné.
  • ru­ka se nej­lé­pe uvol­ní tím, že ji pus­tí­me na ko­le­na a vol­ně ne­chá­me dopadnout 
    • ne­brz­dí­me
  • Jak uvol­nit ru­ku lépe 
    • Ok­tá­va – vzpo­me­ne­me si, jak je ru­ka uvol­ně­ná těs­ně po pá­du na ko­le­no ne­bo na stůl před se­bou a zku­sí­me si tu­ten po­cit vy­ba­vit, když hra­je­me ok­tá­vu. Všech­ny sva­ly přes zá­pěs­tí jsou uvol­ně­né, ru­ka vlast­ně gra­vi­ta­cí vi­sí na klá­ves­ni­ci. Je to o uvě­do­mě­ní jed­not­li­vých sva­lo­vých skupin.
    • Hez­ký tón vznik­ne teh­dy, když tón kul­ti­vu­je­me, te­dy má ně­ja­kou ener­gii, klid­ně vel­kou, ale co nej­ví­ce jí smě­řu­je­me na vy­ro­be­ní tónu 
      • prst mu­sí být vol­ný, ostat­ní prs­ty, kte­ré zrov­na nic ne­hra­jí mu­sí být v „re­ži­mu spánku“
• Co si vlast­ně zkou­šet a če­mu se věnovat 
  • te­o­rie – mít pře­hled, po­vě­do­mí, nej­lé­pe ak­tiv­ní, vše ale­spoň pasivně.
  • hra­ní
    • uvol­ňo­vá­ní (pád)
    • pa­cem si klid­ně po­mož­te dru­hou ru­kou, do dře­va to pak dě­lá „krás­né ťukance“
    • Na příš­tě si vez­mě­te růz­né zpěv­ní, co­ko­liv má­te, abychom se moh­li po­dí­vat na to co hra­je­te a tře­ba vy­mys­le­te ně­ja­ký (byť vzdá­le­ný) cíl, kte­rý bys­te chtě­la za­hrát (kon­krét­ní sklad­bu ne­bo tak něco)

Příš­tě 21. 12. 2016 opět ve 7.45, po­kud za­pla­tí­te na účet, tak do 21. 1. 2017 má­te předpl. 🙂