Během výuky s některými studenty, především těmi, kteří potřebovali intenzivní výuku kvůli hudebním předmětům na škole, jsme často narazili na zmatení pojmů obraty, harmonické funkce a kadence. Zkusme nyní dát trošku jasnosti do těchto jinak velmi propletených témat.
Harmonická funkce
Začněme právě tímto pojmem, protože na něm můžeme postavit další, navazující znalosti. Věřím, že víte, co je to třeba taková stupnice a jaký rozdíl je oproti tónině. Pro zjednodušení se nyní pohybujme zásadně v tónině c dur, abychom nemíchali zbytečně moc věcí dohromady a princip byl tak co nejviditelněji ukázán.
Harmonická funkce odpovídá nějakému stupni v dané stupnici. Tedy pokud jsme v c dur, 1. stupeň je současně 1. harmonická funkce a je to klávesa „c“. 2. stupeň je klávesa „d“ atd., až do klávesy „h“, která je 7. stupněm a 7. harmonickou funkcí.
Harmonické funkce (nebo též diatonické funkce, protože c dur je diatonická stupnice) dělíme do dvou základních bloků;
- Hlavní harmonické funkce
- 1. stupeň, tzv. tónika, často se značí pouze T
- 5. stupeň, tzv. dominanta, často se značí pouze D
- 4. stupeň, tzv. subdominanta, často se značí pouze S
- Vedlejší harmonické funkce (označují se pouze číslem, i když občas se různé názvy též používají, není to ale zvykem)
- 2. stupeň, tzv. supertónika
- 3. stupeň, tzv. mediant
- 6. stupeň, tzv. submediant
- 7. stupeň, tzv. citlivý tón
Proč bychom je vlastně rozdělili na tyto dvě skupiny? Důvod je čistě praktický; pomocí hlavních harmonických funkcí v dané tónině jsme totiž schopni pojmout většinu, byť často zjedndušených, harmonií a tedy i písní. Vedlejší harmonické funkce používáme ne tak často, většinou třeba k přechodu do jiné tóniny, případně ke změně harmonie jako takové (např. z dur do mol a podobně).
Od každé takové harmonické funkce můžeme taktéž vytvořit akord, čímž krásně a jednoduše rozšíříme šířku doprovodu. Všimněme si, že pokud užijeme tóniku, dominantu a subdominantu v základních akordových variantách a podíváme se, jaké všechny tóny jsme využili, tak jsme použili kompletně celou danou tóninu, tedy všech sedm tónů.
Kadence
Pojem kadence souvisí s akordy a harmonickými funkcemi. Pokud použijeme nějaké smysluplné střídání harmonických funkcí, říkáme, že děláme nějakou kadenci. V závěru skladby se používají závěrečné kadence, které samy o sobě mají různé vlastnosti (celé tyto závěry), mohli bychom je dělit na autentické, celé, poloviční atd., nicméně to není ani nyní důležité. O tom někdy samostatný článek.
Nyní se podívejme na závěry některých známých písniček:
- Ovčáci – končí třemi delšími tóny, při kterých se vystřídá T‑D-T.
- Kočka leze dírou – končí sice rychlými tóny, ale úplně na konci máme opět tři delší tóny, které doprovodíme T‑D-T
- Maličká su – sice nekončí třemi pomalými tóny, ale na konci opět uvidíme T‑D-T.
Jestli vidíte souvislost, vidíte ji správně; většina lidovek a takovýchto písní doopravdy končí závěrečnou kadencí T‑D-T, tedy obsahuje celou autentickou kadenci, tedy postup D‑T. (To, že je před tím ještě T též není až tak náhoda).
Obrat akordu
Než se podíváme na další možnosti u kadencí, je nejdříve potřeba rozšířit znalosti o vlastnost akordu, které říkáme „obrat“, někdy také „převrácení“. Když si uvědomíme, z čeho je akord složen – tedy z alespoň 3 různých tónů, najdeme-li některé triviální řešení, což je řešení, kdy jsou tóny co nejblíže k sobě, tedy např. c1-e1-g1, potom si všimneme, že můžeme tóny proházet ve 3 různých variantách:
- C‑E-G – takzvaný kvinatkord, základní tvar, má šířku „kvinty“, tedy 5, buď se číslicí neoznačuje, anebo tou pětkou.
- E‑G-C – takzvaný sextakord, je široký 6 tónů (sexta), označujeme ho číslem 6
- G‑C-E – takzvaný kvartsextakord, je široký též sextu (6 tónů), ale navíc má dole ještě kvartu (4 tóny), označujeme ho tedy 6⁄4.
Jak to vypadá prakticky vidíte např. v článku o akordech a obratech.
Zpět ke kadencím
Nyní jsme již tedy schopni pochopit, co „se po nás chce“, pokud máme zahrát např. následující kadence:
- T – S6/4 – T – D6 – T, (takový klasický zvuk a doprovod)
- T – D6 – S6 – D6 – T, (má vlastnost vlny – přes dominantu jdeme pryč a pak se přes ni zase vracíme domů do tóniky)
- D6 – T6/4 – D5 – T6, (klesající doprovod, střídáme jen T a D, ale obraty postupně klesáme a máme tak ještě větší pocit závěru).
Všechny tyto kadence najdeme v souboru s kadencemi (PDF).
Ve všech tóninách (základních) to bude vypadat takto (PDF).
Tyto vlastnosti jsou přenosné i do jiných tónin, tedy neplatí samozřejmě pouze v c dur, ale opravdu v libovolné (i molové!) tónině.
Komentáře