Dob­rý den,

Uvolňování

Ok­tá­vy ne­bo kvin­ty – bez­va v kvin­tách, zkus­te do­stat do těch ok­táv, aby to by­lo stej­né – uvol­ně­né, pou­ze zá­pěs­tím a tak.

Hez­ké stří­dá­ní tó­nů – klid­ně při tom ně­co dě­lej­te, po­ví­dej­te si, co­ko­liv. Jsou to dlou­há cvi­če­ní, resp. jsou tam tře­ba 2 tó­ny, ale ty stří­dá­te tře­ba 10 mi­nut, tak­že je tře­ba při tom ně­co dě­lat, ji­nak se H. unu­dí k smrti 😀

Vr­há­ní tó­nů – ho­dí se poz­dě­ji k do­pro­vo­du. Za­čne­mě v le­vé ru­ce, pal­cem za­hra­me­me a ce­lou do­bu dr­ží­me tón c1, ostat­ní­mi prs­ty jde­me dolů:

• 1. prs­tem dr­ží­me c1
• 2. prs­tem vr­há­me po g
• 3. prs­tem vr­há­me po e
• 5. prs­tem vr­há­me po c
• 3. prs­tem vr­há­me po e
• 2. prs­tem vr­há­me po g

To­hle cvi­če­ní po­řád do­ko­la. V pra­vé je to obdobné:

• 1. prs­tem cr­ží­me c2
• 2−3−5 vr­há­me e2, g2 a c3 🙂

Písničky 😉

Šel tudy

S dudác­kou kvin­tou i s akor­dy (T/​D). Dudác­kou kvin­tu zkus­me ja­ko v kvintovém/​oktávovém cvi­če­ní – 2 rych­le za se­bou, rych­lý od­raz 🙂 Po­kud se hra­je s dudác­kou kvin­tou, ne­ní tře­ba mě­nit T/​D, pros­tě na kaž­dý za­čá­tek tak­tu za­hrát dudác­kou kvin­tu 🙂 (zní to troš­ku ja­ko dudy)

Maličká su

opa­ko­vá­ní. Též by šlo s dudác­kou kvin­tou (ale ne to­lik ja­ko u “šel tu­dy”, sa­mo­zřej­mě) 😉 Trans­po­zi­ce do F dur – jed­no béč­ko, kte­ré se jme­nu­je “bé” a na­hra­tu­je tón “h”, kte­rá te­dy v pís­nič­ce vů­bec ne­bu­de. Béč­ko při­dá­vá k písme­ku “es”, te­dy z “g” udě­lá “ges”, z “c” udě­lá “ces”, ako­rát z “h” ne­u­dě­lá “hes”, ale “bé”.

Not­ně na­ra­zí­me na to, že zahrajeme-​li si tře­ba “ges” a “fis”, ja­ký je v nich roz­díl? 🙂 Žád­ný, te­dy ale­spoň na kla­ví­ru žád­ný! V ná­stro­jích, kte­ré ne­ma­jí přes­ně da­né tó­ny, např. hous­le, zpěv, ale i flét­ny, kla­ri­ne­ty, ky­ta­ry, ba­sy – pros­tě všech­ny ty­hle ná­stro­je, kte­ré jsou schop­ny mě­nit výš­ku tó­nu ply­nu­le a “jen tak rov­nou”, tam to­hle pla­tit ne­mu­sí, i když se ze za­čát­ku be­re, že to tak je. 🙂 Pro za­jí­ma­vost – po­kud bychom vza­li tře­ba hous­lis­to­vo “fis”, tak bu­de znít o troš­ku vý­še, než hous­lis­to­vo “ges”, ale tu­ty roz­dí­ly jsou za­tím malicherné.

Pro mam­ku vy­svět­le­ní 😀 Je to ja­ko když vez­me­te 20 % ze stov­ky, zby­de vám 80. Ale když při­dá­te k 80 Ko­runám 20 %, vy­jde jen 96, pro­to­že má­me niž­ší zá­klad. A v hud­bě to pla­tí po­dob­ně – pro­to hous­lis­ta při ces­tě na­ho­ru zvy­šu­je víc než při ces­tě do­lů, pro­to­že půl­tón je od­vo­ze­ný ja­ko in­ter­val z před­cho­zí­ho tó­nu – no a sa­mo­zřej­mě po­kud jde na­ho­ru, tak na stej­ný tón se do­sta­ne z růz­ných vý­šek (čís­lic), te­dy i ty půl­tó­ny bu­dou růz­ně velké 😉 😉

Příště

Příš­tě jste v Kr­ko­no­ších, tak až po­tom 🙂 Před­pl. do kon­ce úno­ra 2017.