Hez­ký dne,

• Uvol­ně­ní & rozehrátí
  • Ok­tá­vy, vol­ně zá­pěs­tí & dlaň
  • Chro­ma­tic­ká stupnice
    • V ok­tá­vách, 4hlasně
    • Chro­ma­tic­ká stup­ni­ce je stup­ni­ce, kte­rá je slo­že­na pou­ze ze sa­mých půl­tó­nů – krok na ve­d­lej­ší klá­ve­su (na kla­ví­ru pla­tí tak­to, u ji­ných ná­stro­jů ne).
    • Cí­lem ne­ní za­hrát rych­le, ale co nej­ply­nu­le­ji udě­lat pře­cho­dy me­zi jed­not­li­vý­mi tóny.
    • Zpo­čát­ku si vez­mě­te např. prv­ní 2−−4 tó­ny a udě­lej­te si opa­ko­vá­ní jen na tu­těch tó­nech (mé­ně tó­nů, ví­ce přes­nos­ti). Po­té, až vám tu­ty 2−−4 tó­ny pů­jdou, při­dej­te dal­ší (a uvi­dí­te, že to pů­jde sa­mo) 🙂

Chro­ma­tic­ká stupnice

• • • Od­kaz ke sta­že­ní sou­bo­ru: Chro­ma­tic­ka stupnice.pdf
  • Pís­nič­ky
    • Hol­ka modrooká
      • Nejdří­ve jen běž­ně s akordy 
        • To zní bezvadně!
      • Po­ma­lič­ku polkově 
        • Bez­vad­né, do­la­dí­me ny­ní detaily: 
          1. Ply­nu­lost – po­řád tak­to po­ma­lu, ale ply­nu­le – ať už le­vá ví, kam sko­čit při mě­nách akor­dů (do­táh­ne­te k do­ko­na­los­ti pou­ze hraním)
          2. Pra­vá ať zní ví­ce než le­vá; le­vá je pou­ze do­pro­vod a má např. v 1. tak­tu hned 3× ví­ce tó­nů než pra­vá => mů­že se snad­no stát, že pra­vá se úpl­ně ztra­tí. Le­vá te­dy mu­sí být s do­pro­vo­dem vel­mi jem­ná a opa­tr­ná, aby pra­vá ne­mu­se­la moc bou­chat (kla­vír má pak oš­k­li­vý zvuk).
        • Stej­ným způ­so­bem spoj­te po­stup­ně i ten dru­hý řádek.
    • Bu­de zi­ma, bu­de mráz
      • Am akord ja­ko C‑E-​A, ba­cha na to, hrá­la jste D-#F‑H, což je su­per H moll, ale úpl­ně tam ne­se­dí (nej­spí­še z ji­né písničky) 🙂
      • Ob­ra­ty tak­to klid­ně v pohodě.
      • V pra­vé ru­ce po­zor na ská­ká­ní ma­líč­kem na­ho­ru – např. v mís­tě, kde se z áč­ka stá­vá háč­ko, tak ne ma­líč­kem, ale troj­kou na pár tó­nech před tím 🙂
    • Had
      • Roz­bor­ka akordů 
        • Cm – C‑Eb‑G
        • Fm – C‑F-​Ab
        • G – H‑D-​G
        • D – D-#F‑A
      • Za po­ml­kou v me­lo­dii je pak sa­mot­ný tón, stej­ně ja­ko na za­čát­ku (géč­ko sto­jí osa­mo­ce­ně, vlastně)