Krásný den,
- Rozehrátí, uvolnění
- Klasika
- Light of the Seven
- Stránky 10 a 11 (před závěrem) (216−−233)
- 216−−223
- Pravá (akordy)
- Výrazně, epicky. Ještě víc epicky.
- Akordy držte déle, pro případ přičištění pedálu pak akord nebude vyčištěn.
- Malíčky v akordech nahoře (melodie).
- Levá – ať je tam víc slyšet struktura (naznačená marcatta)
- Pedál, čištění.
- Pravá (akordy)
- 224−−227
- Pravá
- Akordy opět výrazněji (mnohem víc) – ale pouze akordy, vnitřní melodie je tišší.
- Malíčky v akordech výrazně!
- Celkově ještě plynulost, výrazně se to zlepšuje, to je bezva. Ale pořád to chce samozřejmě hodně práce, aby to bylo stabilní (výsledné tempo je pak svižnější a všechny nestability v pomalejším tempu se dost zákeřně projeví pak v tempu rychlejším.)
- Pedál v 227 – 2× za takt, ano.
- Pravá
- 228−−233
- Arpeggia v 228 a 230
- Část nahoru je fpoho
- Část dolu je slyšet géčko po nadložení (je výraznější,) ruka tam moc prudce spadne.
- Oktáva v pravé výrazněji, podobně jako akordy výše, je tam schovaný beat z melodie. Melodie tutoho díla je vlastně dost pomalá oproti formě, která je na to použita.
- Takty 229 a 231
- Melodie v oktávách hodně výrazně (dokonce je u nich napsaný akcent).
- V taktu 231 bych stějně jako v taktu 227 přičistil uprostřed pedál.
- Arpeggia v 228 a 230
- 233
- Stejně jako výře, oktávy s melodií opět výrazněji, samotné 7:3 arpeggio je trošku méně výrazně (je to jen výplň mezi hlavními tóny – navíc pokud to má sloužit jako výplň a použiju mnohem víc tónů, o to více musím arpeggio zahrát jemněji, aby mezi ostatními tóny extrémně nesvítilo).
- 234
- Podívejme se i na tuten takt, princip je podobný s 233 (stejná stavba a 7:3 poly).
- Běh dolů je Cm harmonická (zvýšený 7. stupeň, důvod přidání půltónu mezi 7. a 8. (1.) stupeň).
- Pravá – prstoklad (v septole) jako stupnice Cm přirozená (aiolská, stejně jako ten modus).
- 216−−223
- Stránky 10 a 11 (před závěrem) (216−−233)