C dur harmonická

má sí­že­ný 7. stu­peň, co z to­ho ply­ne – jak vy­pa­da­jí akor­dy tó­ni­ka, do­mi­nan­ta a sub­do­mi­nan­ta? Do­mi­nan­ta je molová 🙂

Bach

Ces­to­vá­ní od kon­ce – za­čně­me te­dy po­sled­ní­mi 3 tak­ty (zá­věr) a po­stup­ně to za­se na­po­juj­me až do začátku.

Uka­zo­val jsem M., že v ori­gi­nál­ním Ba­cho­vi je mé­ně ozna­če­ní ob­louč­ků a tak dá­le, pak jsme na­ra­zi­li na “do­pl­ně­ný takt”, kte­rý Bach ne­na­psal, jen pro zajímavost.

Takty 28 — konec

Dy­na­mi­ka – ze­si­lo­vá­ní a zeslabování

• f – for­te, silně
• crescen­do – zesilovat
• di­mi­nu­en­do – zjemňovat
• p – pi­a­no – jemně

V před­po­sled­ním tak­tu úpl­ně je po­co rit, což je zkrá­ce­ně po­co ri­tar­dan­do – tro­chu zpo­ma­lit. Po­sled­ní tak­ty bu­dou te­dy jem­ně a ješ­tě se bu­dou zpo­ma­lo­vat až do fi­nál­ní­ho akor­du. Je tře­ba si uvě­do­mit, že člo­věk, kte­rý hra­je čas a vý­raz vní­má troš­ku ji­nak než po­slu­chač, kte­rý sklad­bu po­slou­chá. Tzn. že po­kud hra­ju a udě­lám “tro­chu zpo­ma­le­ní”, tak si to­ho ne­mu­sí po­slu­chač sko­ro ani všim­nout, je tře­ba všech­no dě­lat tro­chu víc.

Takty 15 — konec

Na­va­zo­vá­ní. Zkus­te tak­též udě­lat dy­na­mi­ku, viz před­cho­zí blok 🙂 Už by to chtě­lo přes­ně a bez chyb, je tam stá­le po­řád hod­ně ne­přes­nos­tí a ne­jas­nos­tí, pro­sím vy­ře­šit, tak­ty 15 — 24 je tře­ba zfi­na­li­zo­vat, abychom je moh­li na­po­jit na před­cho­zí i ná­sle­du­jí­cí tak­ty 🙂 Tak­že cvič­te za­se po čtve­ři­cích tak­tů – do­kud nejsou da­né 4 tak­ty přes­ně, ne­cho­dit dál.

Dal­ší cvi­čeb­ní plán 🙂

• Dnes je stře­da, oži­vi­li jsme to
• Čtvr­tek – jen tak­ty 28 — ko­nec, se vším, dynamika
• Pá­tek – jen tak­ty 15 — 18, přes­ně, po 4 tak­tech, do­kud to ne­bu­de plynulé
• So­bo­ta & Ne­dě­le – tak­ty 15 — ko­nec, ce­lé spo­jit, ať je to plynulé
• Pon­dě­lí – prázdniny 😀
• Úte­rý – zo­pa­ko­vat za­čá­tek až do 15. tak­tu a po­kus­te se na­po­jit ce­lé, aby to… už by­lo celé 🙂
• Stře­da – hodina 😉

Obec­ně – na­vá­zá­ní po­sled­ních tó­nů na prv­ní, ce­lá sklad­ba je jed­no vel­ké le­ga­to, te­dy po­sled­ní tó­ny ma­líč­kem v pra­vé ru­ce nejsou od­sko­če­né, ale na­vá­za­né na dal­ší tón v le­vé ru­ce. Po­zor, ne­jed­ná se o pře­zvuk, pros­tě jen jed­no vel­ké le­ga­to, ja­ko by ce­lá sklad­ba by­la pod vel­kým obloučkem 🙂

Prv­ní tak­ty si ta­ké ob­čas oživ­te, ať je ne­za­po­me­ne­te, pro­sím. Sklad­ba ne­ní těž­ká, je spíš dlou­há a mo­no­tón­ní, tak­že se do hla­vy dost těž­ko do­stá­vá (pro­to ji hra­je­me ne zpa­mě­ti, ale s no­ta­mi – aby si M. do­ká­zal udr­žet svo­je mís­to, ne­dě­lám to ji­nak, tu­tu sklad­bu si pros­tě ne­pa­ma­tu­ji zpa­mě­ti a mu­sím ji hrát s no­ta­mi, abych si udr­žo­val mís­to, kde zrov­na jsem) 🙂 Ji­nak už ji má­me sko­ro ce­lou ho­to­vou, co se te­dy do pře­čte­ní tý­če, teď na­stá­vá už fá­ze “uče­ní se hrát to hez­ky”, což ob­čas mů­že být pro­blém, zvlášť u dě­tí 😉 Ale to zmák­ne­me, M. to­mu moc hez­ky ro­zu­mí a ví co dě­lá, ale pros­tě la­dě­ní de­tai­lů, ob­zvláš­tě u takhle dlou­hé sklad­by, je troš­ku frustru­jí­cí – člo­věk se ně­co na­u­čí a za­po­me­ne, co se na­u­čil o pár tak­tů jin­de. Cí­lem te­dy je do­ká­zat se všehno na­u­čit tak, aby to by­lo pěk­né ce­lé. A to pů­jde, žád­ný strach 🙂

Příš­tě pla­tí nor­mál­ně, až bu­de­te mít prázd­ni­ny, ně­jak se do­mlu­ví­me na ně­ja­ké ná­hrad­ní hodiny.