Dob­rý den,

• Hu­deb­ní teorie 
  • stup­ni­ce a tóniny 
    • stup­ni­ce je řa­da tó­nů od ně­kud ně­kam, nej­čas­tě­ji od ně­ja­ké­ho tó­nu ke stej­né­mu tónu.
    • tó­ni­na: „ba­lík“ tó­nů, ze kte­rých po­sta­ví­me stup­ni­ci (se­řa­ze­ním tó­nů) – C dur, C moll, D dur… etc.
  • stup­ni­ce
    • Vět­ši­na stup­ni­ce má vel­mi po­dob­ný prstoklad: 
      • pra­vá: 1−2−3−1−2−3−4−5 (směr na­ho­ru) a 5−4−3−2−1−3−2−1 (směr dolů)
      • le­vá: přes­ně opač­ně – te­dy: 5−4−3−2−1−3−2−1 (na­ho­ru) a 1−2−3−1−2−3−4−5 (do­lů)
    • uvol­ně­ní zá­pěs­tí, troš­ku ní­že, ja­ko když „plác­ne­te“
    • hra­ní do­hro­ma­dy – pro­ti­po­hy­bem, od se­be a k sobě 
      • po­kud je po­tře­ba hrát vcíe než 1 ok­tá­vu, tak prs­to­klad al­te­ru­je­me tak, jak jste před­ved­la zvlášť, te­dy po „4“ prs­tu v pra­vé ne­dá­me „5.“, ale zno­vu „1.“ a pře­ve­de­me na ře­še­ní, kte­ré už známe.
      • V le­vé ru­ce ne­bo při smě­ru do­lu v pra­vé (při nad­klá­dá­ní) do­je­de­te do pal­ce (1) a pak pře­ho­dí­te 4. (nadlo­ží­te)
  • akor­dy
    • Co je to akord? Souzvuk ale­spoń 3 růz­ných tó­nů (klá­ves). Souzvuk ale­spoň 3 hlasů.
    • Ná­zev akordu: 
      • pod­le spod­ní­ho tó­nu, po­kud je akord v kvin­ta­kor­du (zá­klad­ní tvar, nej­už­ší tvar)
    • To, co nám tvo­ří „zvuk“ akor­du jsou tó­ny, kte­ré ob­sa­hu­je a ani ne tak tó­ny dle to­ho, kde leží. 
      • Akord C – ob­sa­hu­je C‑E-​G ne­bo E‑G-​C ne­bo G‑E-​C. Ale všech­ny mož­nos­ti jsou „C“.
      • Akord F – ob­sa­hu­je F‑A-​C ne­bo A‑C-​F ne­bo C‑F-​A
      • Akord G – G‑H-​D ne­bo H‑D-​G ne­bo D‑G-​H
    • akor­dy „se čtou“ odspodu
    • ob­rat akor­du (in­ver­ze akordu) 
      • pří­klad – vez­mu 2 tó­ny, např. C‑G, tak in­ver­ze je G‑C.
      • po­kud mám 3 tó­ny, C‑E-​G, tak mám 2 in­ver­ze – viz výše
      • po­kud mám 4 tó­ny, C‑E-​G‑H, mám 3 in­ver­ze … atd.
  • har­mo­nic­ké funkce
    • očís­lu­je­me stup­ni­ci (1, 2, 3… 7)
    • kaž­dý „stu­peň“ má svo­ji vlast­ní har­mo­nic­kou funk­ci, te­dy i jméno
    • tři zá­klad­ní har­mo­nic­ké funkce 
      • T – tó­ni­ka je 1. stupeň
      • D – do­mi­nan­ta je 5. stupeň
      • S – sub­do­mi­nan­ta je 4. stupeň
    • ostat­ní (ve­d­lej­ší) jsou su­per­tó­ni­ka (2. stu­peň), me­di­án (3. stu­peň), su­per­me­di­án (6. stu­peň) a cit­li­vý tón (7. stupeň)
    • od zá­klad­ních h.f. mů­že­me vy­tvo­řit akor­dy (akord C, akord G akord F..)
• Má­te hrát C dur, D dur, G dur a F dur
  • půl­tón – nejmen­ší krok, kte­rý na kla­ví­ru mů­že­me udě­lat na­ho­ru či dolů
  • ce­lý tón – vzdá­le­nost dvou půltónů
  • aby by­la „dur du­rem“ (tvr­dá), tak mu­sí mít půl­tó­ny na kon­krét­ních mís­tech, te­dy 3 – 4 a 7 – 8 stupni
  • aby by­la „moll mollem“ (měk­ká), mu­sí mít půl­tó­ny me­zi 2 – 3 a 5 – 6 stupněm.
• DÚ
  • při­prav­te si, jak bu­dou tu­ty tó­ni­ny vy­pa­dat, u F dur v pra­vé prs­to­klad (a proč) a zkus­te zjistt, proč má C dur, D dur a G dur to­lik kříž­ků jak má a jest­li by ne­šlo ně­ja­kým (šlo) způ­bem (a te­dy ja­kým) vy­ře­šit od­vo­zo­vá­ní dal­ších tó­nin, abys­te to ne­mu­se­la po­čí­tat přes půl­tó­ny. Kdy­bys­te ne­tu­ši­la, ná­po­vě­da zde: Od­vo­zo­vá­ní před­zna­me­ná­ní (kříž­ků a bé­ček) růz­ných tó­nin (člá­nek)
  • ať ví­te, ja­ké h.f. ma­jí kte­ré stup­ni­ce. (např. pro D dur ví­me, že tó­ni­ka je D, tak co je do­mi­nan­ta a sub­do­mi­nan­ta), zá­klad pro trans­po­zi­ci (což je pře­nos do ji­né tóniny).

Příš­tě opět čtvr­tek 12.30, před­pl. do 24. 12. 2016