Ao­hj,

• uvol­ňo­vá­ní ruky
  • ok­tá­vy či kvin­ty zá­pěs­tím, zvlášt pra­vou a le­vou, ať stí­háš sou­stře­dě­ní na kon­krét­ní věc.
  • ne­pro­la­muj po­sled­ní člán­ky u prs­tů – je po­tře­ba ma­lý­mi sva­ly (v 1. člán­ku od ru­ky) hlí­dat po­sled­ní kloub, aby se ne­pro­lo­mil, prst je po­řád „v ob­lou­ku“, aby měl do­ko­na­lé ovládání.
  • Po­té zkus za­chy­tit pár ru­ky jed­ním prs­tem na li­bo­vol­nou klá­ve­su, ale při­tom po­řád prst ve „správ­ném“ tvaru.
  • Až se to po­da­ří na jed­not­li­vých tó­nech, po­té zkus akord, např. C‑E-​G na­jed­nou, opět – je tam víc sí­ly & po­hy­bu na­jed­nou, tak­že i to, co před tím tře­ba šlo, na­je­nou ne­pů­jde, tak­že dlou­hý akord, při tom „vy­cvak­nout“ klou­by, aby by­ly tva­ry prs­tů, 2. a 4. prst, kte­ré se sna­ží být zven­du­té, si lehnou.
• Czer­ny ⁵⁰⁄₂
  • Le­ga­to v pra­vé (vá­za­ně)
  • pra­vou klid­ně 4−−8 tak­tů kvů­li tónům
  • do­hro­ma­dy pra­vou a le­vou pou­ze 1. takt, aby byl po­řád­ně a rozfázovaně: 
    1. akord v le­vé a tón ma­líč­kem v pravé
    2. akord v le­vé tr­vá a v pra­vé se změ­ní tón na e prostředním
    3. v pra­vé „e“ tr­vá a ne­zve­dá se a zved­ne se akord v le­vé (zní te­dy pou­ze pravá)
    4. go­to 1 🙂
• Har­mo­nie a har­mo­nic­ké funkce
  • har­mo­nie – souzně­ní, jak co fun­gu­je dohromady
  • stup­ni­ce – řa­da tó­nů „od ně­kud ně­kam“, tře­ba od „c“ do „c“. Po­kud má­me tak­to se­řa­ze­né tó­ny, mů­že­me je očís­lo­vat a dů­le­ži­té tó­ny jsou: 
    • 1. stu­peň (to­ni­ka)
    • 5. stu­peň (do­mi­nan­ta)
    • 4. stu­peň (sub­do­mi­nan­ta)
  • tu­těm třem se ta­ké ří­ká hlav­ní har­mo­nic­ké funk­ce, pro­to­že jsou pros­tě hlav­ní a dá se ji­mi do­pro­vo­dit lec­cos (dů­vod je ješ­tě troš­ku slo­ži­těj­ší, ale za­tím ho nech­me být).

Příští tý­den se opět uvi­dí­me v 14.30 (zhru­ba).