Stupnice

Řa­da tó­nů z ně­ja­ké tó­ni­ny. Tó­ni­na je hro­ma­da tó­nů (ja­kých­ko­liv) a po­kud je vez­me­me a dá­me za se­bou do řa­dy, vznik­ne stupnice.

Stup­ni­ce je “vždy” c‑d-​e-​f-​g-​a-​h-​c-​d-​e-​f-​g-​a-​h-​c-​d-…. jen mu­sí­me při růz­ných za­čát­cích při­dat růz­né kříž­ky a béč­ka pro ně­ja­ké stupnice.

Řa­da kříž­ků: Fis, Cis, Gis, Dis, Ais, Eis, His

Když bu­de­me hrát tře­ba E dur, tak tak má 4 kříž­ky, tak­že bu­de mít vy­bra­né prv­ní 4 – Fis, cis, gis a dis. Stup­ni­ce bu­de od E – te­dy e‑f-​g-​a-​h-​c-​d‑e, jen správ­ná pís­men­ka (viz kříž­ky) mu­sí­me za­kříž­ko­vat. E-#F-#G‑A-H-#C-#D‑E. Za­hrajme si ji ja­ko stup­ni­ci, prs­to­klad “nor­mál­ní” 🙂 Pra­vou i le­vou, zvlášť i dohromady.

Uvolnění prstů

Při stup­ni­ci hraj­te vel­mi po­ma­lu, vždyc­ky za­hraj­te je­den tón a zby­lé prs­ty uvol­ně­te, je tře­ba dě­lat vel­mi po­ma­lu, aby si ru­ka zvyk­la na uvol­ně­ní. Když za­po­me­ne­te pod­lo­žit, žád­né vy­tá­če­ní lok­te!!! Pros­tě za­čně­te zno­vu. Ne­snaž­te se “to ně­jak” do­kon­čit, pros­tě po­kud se ne­po­da­ří správ­ně, po­tom rov­nou odznovu.

Intervaly

V E dur (ať se po­hy­bu­je­me v jed­né tó­ni­ně se vším vždyc­ky) si za­hra­je­me růz­né intervaly:

• kvar­ta od E – souzvuk E‑A.
• sexta od E – souzvuk E‑Cis.
• ter­cii od E – souzvuk E‑Gis.

Co kdy­bychom chtě­li za­hrát souzvuk tře­ba E‑C a ne E‑Cis. Po­kud bu­dou pís­men­ka E‑C (kde e je do­le a c je hned nej­bliž­ší na­ho­ře), bu­de to vždy sexta. Ale pod­le to­ho, jak se mě­ní kříž­ky (mů­že být kří­žek u obou tó­nů v in­ter­va­lu) se mě­ní je­ho “kva­li­ta”. Dů­le­ži­té je, že má­me po­řád stej­ná pís­men­ka, jen před ně­kte­ré či obo­je dá­vá­me kříž­ky či béč­ka (či oboje).

Ro­ze­ber­me si ny­ní sex­tu E‑C v E dur, te­dy E‑Cis:

• Souzvuk E‑Cis, má­me tzv. vel­kou sextu.
• Uděláme-​li souzvuk E‑C, te­dy že před Cis dá­me od­ráž­ku (ru­ší kří­žek či béč­ko), po­té se in­ter­val zmen­ší, je men­ší než před tím. Ří­ká­me, že má­me ma­lou sex­tu. Pla­tí to na­pros­to obec­ně, nejen u sex­ty E‑Cis, ale tře­ba i u C‑A (vel­ká sexta), po­kud zmen­ší­me, bu­de ma­lá sexta C‑Ab (C‑As)

Dů­le­ži­té je si uvě­do­mit to, co pí­še­me vý­še – pís­men­ka bu­dou po­řád stej­ná. Te­dy po­kud má­me vel­kou sex­tu C‑A, ne­mů­že­me ří­ci, že ma­lá sexta je C‑Gis, pro­to­že pís­men­ka C‑G nejsou sexta, ale kvin­ta. Tak­že mu­sí­me sní­žit áč­ko – C‑As 😉

Tu­to­mu se ří­ká, že má­me vel­ké a ma­lé in­ter­va­ly. Nicmé­ně ne všech­ny in­ter­va­ly mo­hou být vel­ké a ma­lé. Má­me 2 zá­klad­ní dru­hy intervalů:

Vel­ké a ma­lé (sekun­da, ter­cie, sexta a septima)

Čis­té (pri­ma, kvar­ta, kvin­ta a oktáva).

Čis­té in­ter­va­ly jsou pou­ze a jen čis­té. Ne­ma­jí “vel­ké” a “ma­lé” va­ri­an­ty. Jak se však do­stat tře­ba z tó­nu C na tón Fis/​Ges? Po­kud ne­má­me u čis­tých in­ter­va­lů vel­ké a ma­lé va­ri­an­ty, po­tom “to nor­mál­ně nejde”. Ale my se tam mů­že­me do­stat, když vy­u­ži­je­me změ­ně­ných intervalů.

Změ­ně­ný in­ter­val zna­me­ná, že mů­že­me vzít li­bo­vol­ný in­ter­val a zvět­šit či zmen­šit ho. Pro­blém je, že se ple­tou slo­va “vel­ký” a “zvět­še­ný”. Mů­že­me mít vel­kou ter­cii a zvět­še­nou ter­cii (kaž­dé je ně­co ji­né­ho), ale mů­že­me mít i zvět­še­nou kvar­tu. Zvět­šo­vá­ním při­dá­me půl tó­nu k in­ter­va­lu. Po­kud má­me te­dy např. C‑F (kvar­ta), při­dá­me půl tó­nu k “F” a má­me C‑Fis.

Pár pří­kla­dů na po­cho­pe­ní a vy­svět­le­ní, proč jsme na to takhle přišli:

• C‑E: Pře­sko­če­né pís­men­ko zna­me­ná, že to je ter­cie. V na­šem pří­pa­dě vel­ká tercie.
• C‑Eb (es): Pře­sko­či­li jsme pís­men­ko? Ano, pře­sko­či­li jsme “déč­ko”, te­dy bu­de to ta­ké ter­cie, nicmé­ně to­to je ma­lá ter­cie (je men­ší než ta vel­ká o pří­klad výše).
• Po­kud udě­lá­me in­ter­val C-#E (cé-​eis), pře­sko­či­li jsme po­řád pís­men­ko? Po­řád jsme pře­sko­či­li pou­ze jed­no pís­men­ko, tka­že to po­řád bu­de ter­cie (pře­sko­če­né pís­men­ko = ter­cie). C-#E bu­de te­dy ta­ké ter­cie, nicmé­ně vel­ká ter­cie je pou­ze C‑E, tak­že C-#E mu­sí být “ješ­tě vět­ší” a ří­ká­me, že je zvět­še­ná.
• Po­kud udě­lá­me in­ter­val C‑Eb, je to ter­cie, po­kud však k éč­ku při­dá­me 2 béč­ka, udě­lám C‑Ebb, tak­že – po­řád jsme pře­sko­či­li pís­men­ko, po­řád je to ter­cie. Nicmé­ně je men­ší než ter­cie C‑Eb, te­dy je to zmen­še­ná tercie.

To­to vy­pa­dá hroz­ně zma­teč­ně, ale jakmi­le to člo­věk po­cho­pí, zjis­tí­te, že je to vlast­ně do­ce­la jed­no­du­ché, jen je to zma­teč­ně na­zva­né. Pár vě­cí ja­ko shrnutí:

• pri­ma je čistá
• sekun­da je vel­ká či malá
• ter­cie je vel­ká či malá
• kvar­ta je čistá
• kvin­ta je čistá
• sexta je vel­ká a malá
• sep­ti­ma je vel­ká či malá
• ok­tá­va je čistá.

Tak­že “4 a 4” 🙂 A u všech těch­to in­ter­va­lů můmže­me dě­lat zvět­še­né či zmen­še­né in­ter­va­ly. Za­čně­me čistými:

• zvět­še­ná pri­ma – C-#C (ne­změ­ni­li jsme pís­men­ko, tak je to pri­ma, jen jsme při­da­li křížek)
• zvět­še­ná kvar­ta – C-#F (C‑F je kvar­ta a jen jsme při­da­li křížek)
• zmen­še­ná kvin­ta – C‑Gb (C‑G je kvin­ta a jen jsme při­da­li béčko)

atd.

Nicmé­ně leh­ká kom­pli­ka­ce na­stá­vá u vel­kých a ma­lých in­ter­va­lů – ne­dá­vá smy­sl zvět­šo­vat ma­lý in­ter­val, pro­to­že se do­sta­ne­me zpát­ky na za­čá­tek, stej­ně tak ne­dá­vá smy­sl zmen­šo­vat vel­ký in­ter­val. Pro­to zvět­šu­je­me pou­ze vel­ké in­ter­va­ly a zmen­šu­je­me pou­ze ma­lé intervaly.

Ješ­tě jed­nou resumé:

• vel­ká sekun­da mů­že být pou­ze zvět­še­na (ale nemusí 🙂 )
• ma­lá sekun­da mů­že být pou­ze zmen­še­na (ale ne­mu­sí, po­kud chce­me jen)
• čis­tá kvar­ta mů­že být jak zme­ne­na tak zvětšena
• čis­tá kvin­ta mů­že být jak zmen­še­na tak zvětšena
• ter­cie – za­se, po­kud je vel­ká, mů­že být pou­ze zvětšena

Dou­fám, že to dá­vá smy­sl, bu­de­me se to­mu na­dá­le vě­no­vat. Nicmé­ně dost k in­ter­va­lům, už jsme to­ho po­psa­li hromadu 😀

Zahrajeme si v E dur nějaké písničky 🙂

Na tom praž­ským mos­tě 🙂 Pře­ve­de­me do E dur z A dur (ve zpěv­ní­ku je na­psá­no v A dur). Me­lo­die te­dy za­čí­ná od “gis” 🙂 T/​D/​S, vý­bor­ně! 🙂 Kdy­bych znám­ko­val, na­píšu vám jed­nič­ku 😀 😀 Na kon­ci pís­nič­ky tak, jak je na­psa­ná ve zpěv­ní­ku, by mě­la být ješ­tě do­mi­nan­ta na před­po­sled­ní tó­ny. Te´d je tam na­psa­ná sub­do­mi­nan­ta a pak rov­nou tó­ni­ka. Což úpl­ně hez­ky ne­fun­gu­je (ne­ní to úpl­ně špat­né, ale ne­ní to ono), mě­la by tam být subod­mi­nan­ta, po­tom rych­le do­mi­nan­ta na před­po­sled­ní tón a na kon­ci sa­mo­zřej­mě tónika. 🙂

Příště

Příš­tě se te­dy uvi­dí­me opět od 17.00 u nás, ne­vím, jak má­te prázd­ni­ny, ale příš­tě mys­lím ješ­tě 2× by mě­lo vy­jít (prázd­ni­ny ostat­ní ma­jí až v úno­ru). Po­kud sa­mo­zřej­mě ni­kam ne­je­de­te a po­kud bu­de­te chtít, sa­mo­zřej­mě se mů­že­me vi­dět i o prázdninách 🙂