Adél­ka se na to ten­to­krát lehce vy­kaš­la­la, při­šlo mi, za­da­li jsme si mi­nu­le pís­nič­ku, kte­rou lo­vi­la „po­pr­vé“ dnes atd.

Nicmé­ně zo­pa­ko­va­li jsme stup­ni­ce, konrét­ně jsme hrá­li H dur, vě­dě­la kde co má být, správ­ně za­hrá­la prs­to­klad, vý­bor­ně. Dá­le jsme se věnovali:

• ob­ra­ty akor­dů – má tam ma­lý „dú“, tak ať se na to po­dí­vá, pří­pad­ně se po­dí­vej­te spo­lu (ono se to bu­de ho­dit obě­ma), cí­lem je u těch pár akor­dů iden­ti­fi­ko­vat (klid­ně po­u­žij­te kla­vír), co je to za akor­dy (všech­ny jsou du­ro­vé) a ja­ký je to ob­rat. Klíč k ob­ra­tům má Adél­ka v no­to­vém se­ši­tě, jak to poznat.
• Zo­pa­ko­va­li jsme tó­ni­ku, do­mi­nan­tu, subdominantu
• Adél­ky vlast­ní pís­nič­ka – ať se po­řád­ně na­u­čí pra­vou, si­ce to na­ko­nec vy­mys­le­la, ale vy­mýš­let má sa­ma a ne až se mnou 😉 Až to pů­jde, ať do­pl­ní le­vou ru­kou akor­dy, hraj­te vše POMALU, ji­nak chvátá
• Za­fúka­né – zno­vu ro­ze­číst, sko­ro za­po­mně­la, jak to hrát.
• Etuda v C (tri­o­ly) – usta­bi­li­zo­vat pra­vou, hou­pá­ní zá­pěs­tím, při­dat po­stup­ně le­vou, po­kud to půjde.
• Ru­ce a po­sed – ob­čas Adél­ka při tom se­dí jak „ro­man­ti­zo­va­ná dá­ma na ko­ni“, pros­tě tak ně­jak vol­ně, je po­tře­ba dbát na obě no­hy na ze­mi, pev­ný po­sed, rov­ná zá­da, když se sou­stře­dí, jde to skvě­le, ale ob­čas se tak „zchou­lí“ a za­po­me­ne. Ru­ce ob­čas „ne­dr­ží jablíč­ko“, hlí­dej­te výš­ku zápěstí.

To by by­lo asi vše, tě­ším se na příště.