Dob­rý večer,

• Uvol­ní­me ruce
  • Ok­tá­vy, chro­ma­tic­ká stup­ni­ce 4hlasně + ofset
  • Zkou­šej­te po­stup­ně 4hlasé ok­tá­vy a pra­vou po­suň­te o je­den 1/​2tón vpra­vo (te­dy souzvuk C‑C#). Všech­ny souzvu­ky bu­dou tvr­dě diso­nant­ní (ne­hez­ké, ne­li­bozvuč­né), čímž má­te ztí­že­nou zvu­ko­vou kon­t­ro­lu, jest­li hra­je­te správně 😉 
• Czer­ny ⁵⁰⁄₂
  • Ná­cvik legata 😉 
    • Už je po­měr­ně úspěš­ně v jed­not­li­vých tak­tech, ted ješ­tě na se­be na­vá­zat ty­to jed­not­li­vé tak­ty, aby to ce­lé mě­lo ta­ko­vý „svá­za­ný dojem“.
• In­ter­va­ly
  • Ná­zvy la­tin­ských čís­lo­vek (žen­ských)
  • Zá­klad­ní dě­le­ní na 2 skupiny 
    • Čis­té (prázd­né, kon­so­nant­ní…)
      • Nej­čist­ší jsou pri­ma a ok­tá­va
      • ne to­lik čis­té, ale stá­le čís­té – kvin­ta a kvar­ta
    • Vel­ké a ma­lé (diso­nant­ní)
      • sekun­da, ter­cie & sexta, septima
      • Vel­kost a ma­lost spo­čí­vá v roz­dí­lu jed­no­ho půl­tó­nu – např. vel­ká ter­cie je C‑E, ma­lá C‑Eb (ne­můžu na­psat „dis“, pro­to­že C‑D je sekun­da, z to­ho ply­ne ta­ko­vé pra­vi­dlo – ter­cie je vždy ob písmenko).
  • Ope­ra­ce s intervaly 
    • Zvět­šo­vá­ní – při­dá­ní půl­tó­nu do šíře
    • Zmen­šo­vá­ní – ubrá­ní půltónu
    • Zvět­šo­vat můžu čis­té a vel­ké intervaly.
    • Zmen­šo­vat můžu čis­té a ma­lé intervaly.
    • In­ver­ze in­ter­va­lu (ob­rá­ce­ní, převrácení, …) 
      • Vez­mu da­ný in­ter­val, např. vel­kou ter­cii, změ­ním je­ho ve­li­kost (u čis­tých zů­stá­va­jí čis­té) a in­ver­tu­ji: ter­cie => sexta, sekun­da => sep­ti­mu, kvar­ta=> kvin­ta (a vše i naopak)
• Akor­dy
  • Sou­sta­va sou­čas­ně zně­jí­cích ter­cií – ale­spoň tři růz­né tó­ny, te­dy ale­spoň 2 na­sklá­da­né tercie.
  • Zá­klad­ní akor­dy jsou slo­že­né prá­vě ze dvou ter­cií, na­víc různých 
    • Po­kud je spod­ní ter­cie ma­lá, po­té vrch­ní je vel­ká a naopak.
    • Ovliv­ňu­je­me tím tzv. tó­no­rod, což je „dur“ ne­bo „moll“.
    • Tak­to se­sta­ve­ný akord je ši­ro­ký jed­nu kvin­tu => kvintakord. 
      • Akor­dy můžu stej­ně ja­ko in­ter­va­ly obrátit.
      • 1. ob­rat – te­dy spod­ní tón in­ver­tu­ji o ok­tá­vu vý­še, se jme­nu­je sexta­kord – akord je ši­ro­ký sextu.
      • 2. ob­rat – te­dy spod­ní tón (kte­rý byl na za­čát­ku upro­střed) po­su­nu vý­še => kvart­sexta­kord – ob­sa­hu­je kvar­tu a sex­tu současně.
      • U tří­tó­no­vých zá­klad­ních akor­dů ty­hle ná­zvy jsou po­měr­ně ma­tou­cí a je tře­ba si je za­pa­ma­to­vat. Proč pa­ma­to­vat – T5, D6, S6/​4 – pro­to je po­tře­ba vě­dět ty ná­zvy, jin­de to ale neužijete.
      • Ob­rat je roz­po­zna­tel­ný pod­le své­ho spod­ní­ho tónu. 
        • Kvin­ta­kord má spod­ní tón svůj ba­so­vý tón, po­del kte­ré­ho se jme­nu­je – např. C‑E-​G – akord C.
        • Sexta­kord má „ten dru­hý“ a „kvart­sexta­kord“ ten třetí.
  • Akord má te­dy svůj ná­zev pod­le cha­rak­te­ris­tic­ké­ho tó­nu (v kvin­ta­kor­du basový).
  • Na ana­lý­zu a tré­nink akor­dů po­u­ži­je­me Bach – WTC I, pre­lu­di­um 1.
    • Klid­ně si ji zkus­te za­hrát, ale­spoň kousek 😉 😉