Ahoj,

• Ro­ze­hr­tí & pro­ta­že­ní, uvol­ně­ní rukou
  • Při­ro­ze­ný tvar ru­ky etc.
  • Jde o to, aby nic ne­by­lo „pro­pnu­té,“ všech­no uvol­ně­né – a to i tak, že po­kud se za­hra­je. Te­dy po­kud je ně­co „v po­ho“ a při za­hrá­tí je pro­pnu­té, ne­by­lo to v „po­ho,“ je tře­ba upra­vit i ver­zi před za­hrá­tím (výš­ku dla­ně etc.)
  • Výš­ky dla­ně a prs­tů nad klá­ves­ni­cí se do­čkáš tak ně­jak „au­to­ma­tic­ky“ ča­sem, ru­ka si na to při­jde 🙂 Jen je tře­ba to zkou­šet a hle­dat optimum.
• Bach I
  • Jed­not­li­vé souzvu­ky, dva v le­vé se po­řád dr­ží, do­kon­ce i v po­sled­ních tak­tech na 2. stránce 🙂
  • Prv­ní fá­ze – no­to­vá, te­dy na­u­čit se všech­ny no­ty správ­ně a to­tál­ně na jis­to­tu, abys ne­mu­se­la pře­mýš­let, co kam pat­ří a tak 🙂
  • Dal­ší fá­ze jsou pak vý­ra­zo­vé – te­dy když máš prv­ní fá­zi, mů­žeš hned do to­ho zkou­šet dá­vat emo­ce – po in­tu­i­ci, te­dy sklad­ba tě svo­ji stav­bou sa­ma ve­de, kde máš chtít cí­tit ve­se­lost, vztek… etc. (pros­tě emoce).
  • Pro­blém u Ba­cha a těch­to vě­cí je, že to ne­ní ro­man­tis­mus, ale ba­ro­ko 😉 Te­dy emo­ce to sa­mo­zřej­mě tvo­ří, ale prin­cip je ji­ný – sa­mot­ná sklad­ba ne­ní na­psa­ná z dů­vo­du tvo­ře­ní emo­cí ja­ko ta­ko­vý, ale že emo­ce vznik­nou „mi­mo­cho­dem“ k to­mu, že „je to hez­ký“ (ve­e­e­el­ké zjed­no­du­še­ní pro ty, kte­ří vědí) 😀