V mi­nu­lých dí­lech jsme si uká­za­li, jak vy­pa­dá no­to­vá os­no­va a jak vy­pa­da­jí no­ty. Pro zo­pa­ko­vá­ní te­dy uve­du, jak vy­pa­da­jí no­ty, o kte­rých jsme se mi­nu­le ba­vi­li – a to i s nožičkami:

Jak vi­dí­te, nic slo­ži­té­ho na tom ne­ní. Po­kud si do­le v pří­lo­ze spus­tí­te pří­lo­hu 001: No­ty na lin­kách a me­zi ni­mi, usly­ší­te, jak by ně­co ta­ko­vé­ho by­lo za­hrá­no (MIDI ná­stro­jem) na flétnu.

Ur­či­tě jste si ale všimli – kro­mě houslo­vé­ho klí­če, not a li­nek – ješ­tě dal­ších dvou vě­cí, kte­ré nám do not při­by­ly. Jed­nak jsou to ony „dvě čtyř­ky“ na za­čát­ku a po­tom ver­ti­kál­ní čá­ry, kte­ré ná­sle­du­jí vždy po 4 no­tách. Po­kud vás na­pad­ne, že čís­lo 4 zde má ně­ja­kou dů­le­ži­tost, tak ano, má!

Za­čí­ná­me totiž pro­ni­kat do ryt­mic­kých záležitostí[ref]Kdo mys­lel, že člá­nek bu­de o onom slo­ven­ském ra­pe­ro­vi, má pros­tě smůlu :-D[/ref]. Čís­la me­zi houslo­vým klí­čem a no­ta­mi nám jed­no­du­še vy­ja­dřu­jí, ja­kým způ­so­bem a jak dlou­hé bu­dou „rozkous­ko­va­tel­né“ čás­ti, kte­ré se na­chá­zí me­zi ver­ti­kál­ní­mi ča­ra­mi. Těm­to ča­rám ří­ká­me tak­to­vé čá­ry, v an­g­lič­ti­ně bar li­ne, či­li je­den takt (mís­to me­zi ča­ra­mi) se jme­nu­je bar.

Zpět ale k oněm čtyř­kám. Nej­jed­no­duš­ší, jak to po­cho­pit je, že si čtyř­ky před­sta­ví­me ja­ko zlo­mek. Te­dy v tom­to pří­pa­dě ja­ko „čty­ři lo­me­no čtyř­mi“. Ne­bo­li jed­na ce­lá. To nám též ří­ká, že do tak­tu se ve­jdou čty­ři no­ty, kte­ré ma­jí dél­ku jed­né čtvr­ti­ny tak­tu. Těm­to no­tám ří­ká­me čtvr­ťo­vé. A kres­lí se prá­vě tak, jak vi­dí­te na ob­ráz­ku – vy­pla­ně­ná no­ta s nožičkou.

Po­kud bychom tu­to čtvr­ťo­vou no­tu roz­pů­li­li, vznik­nou nám dvě os­mi­no­vé no­ty – kte­ré ma­jí dél­ku (jak ná­zev na­po­ví­dá) jed­né os­mi­ny tak­tu. Po­kud bychom dvě čtvr­ťo­vé slou­či­li, vznik­ne no­ta půlo­vá, kte­rá má dél­ku dvou čtvr­ťo­vých, nebo-​li půl­ku ce­lé­ho tak­tu. Mys­lím, že by to už mě­lo dá­vat smy­sl, ja­kým způ­so­bem se tak­ty dě­lí na men­ší kousky.

Ve­d­lej­ším efek­tem to­ho­to dě­le­ní je, že mů­že­me ovliv­ňo­vat ryt­mus sklad­by. Po­kud te­dy na­pí­še­me tře­ba ná­sle­du­jí­cí zápis:

Ukáz­ku si mů­že­te pře­hrát v pří­lo­ze 002: Ryt­mus. Dou­fám, že jste si všimli not, jak vy­pa­da­jí a správ­ně roz­kó­do­va­li, kte­rá no­ta je kte­rá (mys­lím tím čtvr­ťo­vá, os­mi­no­vá, půlo­vá). Na kon­ci má­me no­tu „bez no­žič­ky“, té ří­ká­me no­ta ce­lá a jak z ná­zvy vy­plý­vá, je to no­ta, kte­rá je do ce­lé­ho čtyř­čtvr­ťo­vé­ho tak­tu. Ny­ní te­dy krát­ké re­su­me pře­hle­du not:

• Čtvr­ťo­vá no­ta má dél­ku jed­né čtvr­ti­ny taktu
   
  Zna­čí se vy­pl­ně­ným bříš­kem a nožičkou
• Os­mi­no­vá no­ta má dél­ku jed­né os­mi­ny taktu
     
  Jak vi­dí­me, os­mi­no­vá se zna­čí po­dob­ně ja­ko čtvr­ťo­vá, má však pra­po­rek. Po­kud se sejde ví­ce os­mi­no­vých za se­bou, pra­por­ky se tak­to spojí.
• Půlo­vá no­ta má dél­ku dvou čtvr­ťo­vých, nebo-​li jed­né po­lo­vi­ny čtyř­čtvr­ťo­vé­ho taktu.
   
  Kres­lí se po­dob­ně ja­ko čtvr­ťo­vá, ako­rát ne­má vy­bar­ve­né bříško.
• Ce­lá no­ta má pros­tě dél­ku ce­lé­ho tak­tu a zna­čí se ja­ko bříško bez nožičky
  

To­to jsou zá­klad­ní ryt­mic­ké ka­me­ny. Sa­mo­zřej­mě exis­tu­je ce­lá dal­ší řa­da vě­cí, ale cí­lem ne­ní vás od­ra­dit, ale na­u­čit, tak­že pěk­ně po­stup­ně – to­to je pro­za­tím oprav­du dostačující.

V příš­tím dí­le si vy­zkou­ší­me ně­kte­ré ryt­mic­ké zá­le­ži­tos­ti, bu­de­me tles­kat do ryt­mu a zku­sí­me si roz­pů­lit mo­zek, mu­he­he­he! 🙂 Tak se těšte.