Ahoj, hez­ký den,

• Uvol­ně­ní, rozehrátí
  • Kvin­ty, uvol­ně­ní zápěstí,
  • Stří­dá­ní růz­ných ryt­mic­kých sku­pin, po­ly­rytmy 3:2 a 4:3
• Pís­nič­ky
  • Cib, cib, cibulenka
    • Pol­ko­vý do­pro­vod fun­gu­je, jupí.
    • Po­zor na hla­si­tou le­vou ru­ku, na­jed­nou se tam (sa­mo­zřje­mě) ob­je­ví hod­ně zně­jí­cích tó­nů, tak ať to to­lik ne­bou­chá a ma­lin­ko to ube­re, aby pra­vá ne­mu­se­la úpl­ně bouchat.
  • Ko­má­ři
    • Tak­ty, kde za­čí­ná „F“ akord, tam vel­mi po­ma­lu a po­stup­ně se to sa­mo zlo­mí. Mu­sí­te ale po­ma­lu, jakmi­le je­de­te rych­le, ru­ce ne­ví, co ma­jí opra­vit, pro­to­že pros­tě ne­stí­ha­jí (ne­stí­ha­jí si uvě­do­mit, co ma­jí dě­lat) => pro­to vel­mi po­ma­lu 🙂
• Oda na radost
  • Prv­ní řá­dek – s akordy 🙂

Ahoj,

• Uvol­ně­ní & rozehrátí
  • Kvin­ty spo­leč­ně pra­vou a le­vou, po­řád si hlí­dá­me uvol­ně­ní ru­ky a abychom to hrá­li pou­ze dlaní 🙂
  • Po­řád si hlí­dej no­hy a záda.
• Pís­nič­ky
  • Cib, cib, cibulenka
    • S akor­dy, v pohodě 🙂
  • Ko­má­ři se ženili
    • Bu­dou tam 3 akor­dy – zkus schvál­ně po­u­žít dva, co už umíš a zjis­tit, kde to ne­zní – tam bu­de pa­t­řit tře­tí akord.
    • 3. akord – F dur (C‑F-​A odspodu) 🙂
• Zá­kla­dy hu­deb­ní te­o­rie a harmonie.
  • Akor­dy dě­la­jí do­pro­vod, kte­rý do­pro­vá­zí pís­nič­ku. Dě­la­jí tam ně­ja­ký dojem. 
• Óda na radost
  • Mrk­ne­me na ni troš­ku hlou­bě­ji, po­ku­sím se na­jít ně­ja­ký pěk­ný zdroj (not,) abychom si­ji do­ká­za­li za­hrát ně­jak pěk­ně har­mo­nic­ky 🙂

Ahoj, 

• Ro­ze­hrá­ní, uvolnění
  • Uvol­ně­né hra­ní růz­ných roz­sa­hů v obou ru­kou, při tom hlí­dá­me posed. 
• Cib, cib, cibulenka
  • Pra­vá v pohodě.
  • Při­dá­me le­vou – pod­le ba­rev – fi­a­lo­vá „céč­ko,“ oran­žo­vá „géč­ko.“
  • Po­té při­dá­me ce­lý akord
    • Akord je souzvuk ale­spoň tří růz­ných tó­nů (poz­dě­ji de­fi­ni­ci upřes­ní­me, např. souzvuk C-#C‑D-#D ne­ní akord, byť je to souzvuk 4 růz­ných tónů).
    • Bu­de­me vy­u­ží­vat dvou akor­dů – C a G, te­dy akor­dů, kte­ré vy­pa­da­jí ja­ko CEG a GHD – tón C a G je vždy do­le. Pod­le to­ho se akord jme­nu­je. (Ta­ko­vý akord, ří­ká­me, že je v tzv. zá­klad­ním tva­ru, ale to za­tím ne­bu­de­me ře­šit, tře­ba příště.)
    • Za­tím je to dost ská­kač­ka, sa­mo­zřej­mě to příš­tě zoptimalizujeme.