Dob­rý den, před­pla­ce­no do kon­ce červ­na 2017 😉 

Dob­rý den,

• Uvol­ně­ní ru­kou (pro správ­né a pří­jem­né hra­ní, pěk­né tó­ny atd.) 
  • vib­ra­ce je pře­ja­té slo­vo, čes­ky je to „chvě­je se“ (ale prav­da, moc se nepoužívá) 😀 
  • Když je člo­věk uvol­ně­ný, kla­vír má hez­čí zvuk – viz po­kus s ky­ta­rou, kdy jsme za­hrá­li na kla­vír ně­ja­ký tón a stru­na za­ča­la na ky­ta­ře sa­ma hrát. To sa­mé se dě­je v kla­ví­ru, te­dy když tles­ká­me u kla­ví­ru, chy­ta­jí zvuk po­tles­ku prá­vě stru­ny uvnitř, ne­bo když hra­je­me vel­kou si­lou, kla­vi­a­tu­ra (klá­ve­sy a to, co je dr­ží) vy­dá­va­jí ta­ké zvu­ky, či­li ty­to zvu­ky pak jsou sly­šet pří­mo v kla­ví­ru a to až to­lik ne­chce­me, pro­to­že pak je tón oš­k­li­vý. Ře­še­ní – hrát uvolněně.
  • Kvin­ty
    • Ru­ka ja­ko­by spad­ne „od hla­vy“ (kl­di­ně si ru­ku po­lož­te na hla­vu) a jak vol­ně span­dě před se­be, to je při­ro­ze­ný tvar. Je tře­ba troš­ku zkou­šet, za­se – jde to bez kla­ví­ru, na sto­le, bě­hem če­ká­ní než se pus­tí film ne­bo bě­hem re­kla­my, když če­ká­me atd 😀 
    • Ru­ka se vol­ně po­lo­ží na kla­vír a hra­je­me vlast­ně pou­ze zá­pěs­tím, prs­ty jen do­pa­da­jí na klá­ve­sy a ne­cha­jí je hrát.
    • Ze za­čát­ku po­cit mů­že­me na­vo­dit „dru­hou ru­kou“, viz dr­ží­me jed­nu ru­ku za zá­pěs­tí tou dru­hou, pa­lec nad zá­pěs­tím, uka­zo­vá­ček v dla­ni a uka­zo­váč­kem dru­hé ru­ky (kte­rý je v dla­ni) zve­dá­me zá­pěs­tí prv­ní ru­ky. A ne­chá­me vol­ně dopadat.
    • Ne­ní to hned ze za­čát­ku úpl­ně jed­no­du­ché, na­víc po­kud má­te na­u­če­né troš­ku zlo­zvy­ky z hu­deb­ky, ale to se od­stra­ní (bě­hem chvilky)
  • Cvi­če­ní na uvol­ně­ní palce 
    • Pa­lec pevný 
      • Pa­lec je na mís­tě a okol­ní­mi prs­ty krou­ží­me ko­lem, při­zom ne­vy­tá­čí­me ru­ku (pou­ze při­ro­ze­ně) a sna­ží­me se o vol­ný po­hyb zápěstím
    • Uka­zo­vá­ček pevný 
      • Uka­zo­vá­ček na jed­nom tó­nu a pal­cem ská­če­me kolem
      • pa­lec dě­lá úhoz ze­zho­ra a vel­mi vol­ně, všech­ny ostat­ní prs­ty „spí“, po­kud pros­tě prst ne­po­u­ží­vá­me, tak ne­po­u­ží­vá­me je­ho sva­ly. Vůbec.
  • Tu­ta cvi­če­ní se da­jí dě­lat i bez kla­ví­ru, mů­že­te na sto­le, kde­ko­liv, jde spí­še o to, abychom by­li schop­ni vy­vo­lat po­cit uvol­ně­ní, kte­rý má­me, když se takhle ro­ze­hra­je­me – hned a bez vět­ší pří­pra­vy. S uvol­ně­ný­ma ruka­ma jsme schop­ni hrát šir­ší roz­tah, hez­čí tó­ny, rych­le­ji, umí­me hrát hla­si­tě­ji i po­ti­še­ji (vět­ší kontrast).
• Kou­le­lo
  • zhla­vy pravá 
    • 2. řá­dek za­čí­ná „do­lů“ 😉 
  • při­dá­vá­me le­vou (z hlavy) 
    • T – E‑G-​H
    • D – Dis-​Fis‑H
• HP
  • „hou­pa­vý“
  • přes­ně ryt­mus, tó­ny, kte­ré jsou dlou­hé, ať jsou správ­ně dlouhé 😉 
  • opak teč­ko­va­ný rytmus 
    • teč­ka za no­tou mě­ní dél­ku no­ty,  pro­dlu­žu­je ji o… viz mi­nu­le (zjis­tit) 😀 
  • při­dá­vá­me le­vou (po­řád prv­ní část až k zarážce 😉
  • Akor­dy – všech 6 tó­nů za se­bou, za­čne to v le­vé a skon­čí to v pra­vé nahoře 🙂

Příš­tě za­se takhle v úte­rý 13.30 se bu­du těšit 😉 

Dob­rý den,

• E moll
  • při nad­klá­dá­ní a pod­klá­dá­ní po­zor na otá­če­ní zá­pěs­tí, v le­vé to vy­pa­dá lé­pe (za­jí­ma­vé)
  • opak T/​D/​S
  • va­ri­an­ty mollu – ai­ol­ská (při­ro­ze­ná, běž­ná atd.), har­mo­nic­ká (7. stu­peň, du­ro­vá do­mi­nan­ta) a me­lo­dic­ká (6. a 7., du­ro­vá do­mi­nan­ta a subdominanta)
• Kou­le­lo se (E moll)
  • vy­mys­let pod­le po­sle­chu, emoll me­lo­dic­ká, ne­za­po­me­nout te­dy na dis a cis mís­to d a c.
  • no­ty jsou ve 2. kníž­ce na stra­ně 9
  • když jsme hrá­li pod­le po­sle­chu, by­lo to prak­tic­ky hned a správ­ně, pod­le not se to za­ča­lo roz­ha­zo­vat – je vi­dět, že na­stou­pí „au­to­ma­ti­ka“ ty­pu „mám no­ty, tak ne­pře­mýš­lím“, to mu­sí­me od­stra­nit 😉 Po­slech je dů­le­ži­tý hned od za­čát­ku 😉 Zkou­šej­te hod­ně hrát vě­ci jen pod­le to­ho, jak „jsou sly­šet“, abys­te si vy­pra­co­va­li cvik v tom, co jde „na­ho­ru“ a co „do­lů“ tře­ba, je to hod­ně o zkou­še­ní (me­to­da ani ne tak pokus-​omyl ja­ko omyl-​omyl 😀 ), ale na­ko­nec se to vy­pla­tí, mít cvik v po­sle­chu je super. 
    • Až se tře­ba ně­ja­kou pís­nič­ku na­u­čí­te „z not“, pak je po­tře­ba dát no­ty pryč a za­čít po­slou­chat co hra­je­te. Po­stup­ně pak za­čne­te po­slou­chat i při hra­ní z not, je tře­ba ale vycvičit 🙂
  • H dur v do­mi­nan­tě – Dis-​Fis‑H
  • Ne­za­po­meň­te na tó­ni­ku v po­sled­ním „tak­tu“ (tam se stří­dá T‑D-​T na kaž­dý tón)
  • Trans­po­no­vá­ní do A moll me­lo­dic­ké (trans­po­zi­ce – změ­na místa) 
    • tó­ni­ka a‑c-​e
    • do­mi­nan­ta v me­lo­dic­ké gis-​h‑e
  • (bo­nu­so­vá in­fo) Mo­du­la­ce – na­pří­klad v Dob­rů noc, kte­rá je tře­ba v d moll, tak upro­střed je na­jed­nou kou­sek v f dur – změ­ní se to­tál­ně tó­ni­na a tím pá­dem i zvuk a vý­raz to­ho, co se hraje 🙂
• Dob­rů noc 
  • v d moll a zku­sí­me si ji pak za­hrát tře­ba jinde
  • ja­ké před­zna­me­ná­ní má d moll? 
• Při­nes s se­bou i kníž­ku s no­ta­mi, co sis psa­la sama.

Příš­tě opět v úte­rý 13.30 se bu­du těšit 🙂

Dob­rý den,

• Pe­dá­ly – co dělají? 
  • pra­vý pe­dál – susta­in ne­bo sos­te­nu­to, pros­tě ne­bu­de tlu­mit tó­ny a ty tak bu­dou znít, do­kud bu­dou znít 🙂
  • le­vý pe­dál – una cor­da (např., mů­že mít i ji­né ná­zvy), lehce ztlu­mu­je zvuk a mě­ní bar­vu tó­nu, ne­ní moc po­znat jen na ně­ko­lik tónů
  • střed­ní pe­dál – se­lek­tiv­ní sos­te­nu­to, dr­ží ja­ko pra­vý pe­dál tó­ny, ale jen ty, kte­ré by­ly v mo­men­tě stis­ku pe­dá­lu stisk­nu­té, ostat­ní nedrží.
  • u růz­ných kla­ví­rů mů­žou mít ta­ké růz­né funkce.
• D dur
  • stup­ni­ci
    • jed­nu otá­vu pou­ze na­ho­ru (kaž­dou ru­kou zvlášť) a cí­lem bu­de do­sáh­nout plynulosti
    • udě­lá­me tam ak­cen­ty, nebo-​li dů­ra­zy a udě­lá­me je na kaž­dou PRv­ní a TŘE­tí do­bu, pak DRU­hou a ČTVR­tou, po­té na ne­pří­zvuč­né, tak­že prv­NÍdru­hátře­TÍ­čtvr­tá no a na­ko­nec prvnídruHÁtřetíčtvrTÁ. 
      • dů­raz jen na tón, kte­rý má dů­raz, ostat­ní jsou vel­mi potichu
      • vždyk­cy si pře­hraj­te tu­to úvod­ní cvi­če­ní, než za­čne­te ně­co dal­ší­ho hrát 😉 
• Pís­nič­ky
  • Pr­ší prští – v D dur
  • Kdy­bys mě­la má pa­nen­ko (str. 40, prv­ní knížka) 
    • Pra­vou ru­kou celé
    • při­dá­vá­ní T/​D/​S ja­ko tó­ny, po­stup­ně pak akor­dy, ale nejdří­ve tó­ny! Na kaž­dý takt je­den (ne­bo dva tóny/​akordy)
    • pal­ce nad klávesami!
    • prs­to­kla­dy v pravé 🙂
    • Trans­po­zi­ce do C dur.
  • Vo­děn­ka stu­de­ná (str. 14, prv­ní knížka) 
    • do­pl­ně­ní
• Pak Míšu roz­bo­le­lo bříško, tak jsme to­ho ne­cha­li, sed­li jsme si na gauč a troš­ku jsme si pár mi­nut po­ví­da­li, dou­fám, že to bu­de v po­řád­ku už 🙂

Příš­tě opět v úte­rý tak­to ve 13.30. Krás­ný den.

Dob­rý den,

• Ro­ze­hra­je­me, za­hra­je­me Pr­ší pr­ší a pak Pr­ší pr­ší v D dur. 
  • Uvo­len­ní pal­ce – pa­lec „za­sek­ne­me“ na ně­ja­kém tó­nu a „ob­ska­ku­je­me“ ho 2. a 3. prs­tem a při tom ne­vy­tá­čí­me zá­pěs­tí, jen ho posouváme.
  • Sko­ro za­hra­je­me ok­tá­vu, bez­va! 🙂 (jed­nou rukou)
• Dur a Moll 
  • 3 a 2 u Dur a 2 a 3 vy­ne­cha­né klá­ve­sy u mo­lo­vé­ho akordu 
    • k pře­cho­du me­zi dur a mol v akor­du je te­dy po­tře­ba změ­nit jen pro­střed­ní tón o je­den půltón.
    • Dur má „vyš­ší“ a moll má „niž­ší“, třeba: 
      • D dur – D‑Fis‑A, 
      • D moll – D‑F-​A
    • po­u­žil jsem slo­vo „ver­sus“ a zkra­cu­je se to ja­ko „vs.“ 🙂
  • půl­tó­ny a ce­lé tóny 
    • půl­tón je nejmen­ší krok, kte­rý mů­že­me na kla­ví­ru udě­lat, pak exis­tu­jí ješ­tě čtvrt­tó­ny atd., ale ty kla­vír ne­u­mí. Umí je flét­na, ky­ta­ra, hous­le, atd.
    • ce­lý tón je krok, kte­rý je dlou­hý ja­ko 2 půl­tó­ny za sebou.
• D dur – stupnici 
  • před­zna­me­ná­ní – 2 #, 1. je Fis, 2. je Cis., (ce­lá řa­da je F, C, G, D, A, E, H (#))
  • prs­to­klad je úpl­ně stej­ný ja­ko v C dur (jak le­vou, tak pra­vou, jak na­ho­ru, tak dolů)
  • pod­klá­dá­ní pod „fis“ – ne­ní pal­cem „ze­zho­ra“ tón, ale prst se tam pros­tě jen tak pře­su­ne, za­hra­je vlast­ně úpl­ně normálně.
• Pr­ší prší 
  • za­hrát v D dur – trans­po­zi­ce – trans – změ­na, po­zi­ce – mís­to, te­dy trans­po­zi­ce – změ­na místa. 
    • Nej­pr­ve kla­sic­ky v C dur
    • po­té jen me­lo­dii v D dur
    • po­té při­dat i do­pro­vod­né akor­dy v D dur
    • Akor­dy: Tó­ni­ka D‑Fis‑A, Do­mi­nan­ta Cis-​E‑A
      • Do­mi­nan­tu za­hrát s „céč­kem“ a klouz­nout do­pře­du, až ma­lí­ček na­ra­zí na „cis“. Pak za­sta­vit a za­hrát cis. Takhle se na­sta­ví ru­ka. Pak sa­mo­zřej­mě už to bu­de bez klouzá­ní a rov­nou, to­hle je jen jak tam po­sklá­dat prs­ty, aby to nebolelo.
  • Při trans­po­zi­ci je hod­ně důležité: 
    • umět pís­nič­ku tam, kde je napsaná
    • umět cí­lo­vou tó­ni­nu a stup­ni­ci na­pros­to do­ko­na­le, kde jsou kříž­ky, béč­ka, všechno. 
  • Proč se trans­po­zi­ce vů­bec dělá 
    • kvů­li zpě­vu, aby to ně­kdo vyzpíval
    • kvů­li ná­stro­jům, kte­ré ma­jí ome­ze­ný roz­sah, flét­ny, hous­le, kytara
    • ně­kte­ré ná­stro­je pros­tě ne­ma­jí „cé ja­ko cé“, tře­ba kla­ri­net la­dě­ný v „bé“.

Příš­tě za­se v úte­rý v 13.30.