Dob­rý den, troš­ku jsme zo­pa­ko­va­li pár zá­klad­ních věcí:

• Ryt­mus
  • zkou­šej­te na­hlas po­čí­tat (prv-​ní-​dru-​há-…) a hrát čtvr­ťo­vé, os­mi­no­vé, půlo­vé a celé
  • pak zkou­šej­te (po­řád na­hlas po­čí­tej­te) to sa­mé, ale v kaž­dé ru­ce ně­co jiného.
• Pol­ko­vé a val­čí­ko­vé doprovody 
  • Pol­ko­vý do­pro­vod po­u­ži­je­me tam, kde mů­že­me hud­bu roz­se­kat na prv-ní-dru-há.
  • Val­čí­ko­vý do­pro­vod na­pro­ti to­mu tam, kde mů­že­me roz­se­kat na tři dí­ly (např. v ³⁄₄. taktu)
  • Vy­zkou­še­li jsme si, jak ta­ko­vý pol­ko­vý a val­čí­ko­vý do­pro­vod vy­pa­dá, zkou­šej­te si zvlášť jen le­vou rukou.
  • Až pů­jde, při­poj­te k ně­ja­ké pís­ni – ne vše pů­jde ke vše­mu, na to mu­sí­te při­jít a experimentovat.
  • Hra­je­te po­řád tó­ni­ku, do­mi­nan­tu a sub­do­mi­nan­tu, pří­pad­ně akor­dy, kte­ré jsou na­psa­né ve zpěvníku.
• Tran­skrip­ce
  • Lehce jsme za­ča­li s tím trans­po­no­vá­ním, vě­řím, že je to jas­né – je po­tře­ba umět vstup­ní i vý­stup­ní tó­ni­nu „ja­ko ho­din­ky“, pak to jde „sa­mo“ 🙂 Ví­ce in­for­ma­cí v člán­ku o trans­po­zi­cích a har­mo­nii.

Dě­ku­ji, příš­tě se uvi­dí­me v pon­dě­lí 21. 12. 2015 opět v 16.00 (při­bliž­ně).

Dob­rý den, ce­lé na­še se­ze­ní jsme vě­no­va­li prů­pra­vě v in­ter­va­lech.

• Půl­ton a ce­lý tón – půl­tón je nej­krat­ší vzdá­le­nost me­zi dvě­ma tó­ny, kte­rá mů­že znít (v ev­rop­ské hud­bě). Ce­lý tón je vzdá­le­nost 2 půltónů.
• Zá­klad­ní in­ter­va­ly jsou te­dy správ­ně pri­ma, sekun­da, ter­cie, kvar­ta, kvin­ta, sexta, sep­ti­ma, oktáva.
• In­ter­va­ly mů­že­me dě­lit pod­le růz­ných „ro­vin“ dělení: 
  • Čis­té, vel­ké a ma­lé (kon­so­nant­ní a disonantní) 
    • Čis­té in­ter­va­ly – in­ter­va­ly, kte­ré jsou nej­blí­že čis­té­mu la­dě­ní i v tem­pe­ro­va­ném la­dě­ní. De­fi­no­vat ho mů­že­me tak, že čis­tý in­ter­val lze vy­já­d­řit ně­ja­kým zlom­kem k pů­vod­ní­mu tó­nu při la­dě­ní (např. 2:1 při ok­tá­vě, te­dy že stru­nu roz­dě­lí­me na 2 čás­ti a po­dob­ně). Jed­ná se te­dy o pri­mu, ok­tá­vu, kvar­tu a kvin­tu.
    • Vel­ké a ma­lé in­ter­va­ly – ostat­ní, kte­ré nejsou čis­té a nelze vy­já­d­řit tak­to jed­no­du­chým zlom­kem. Jed­ná se te­dy o ter­cii, sekun­du, sex­tu a sep­ti­mu.
  • Prázd­né a plné 
    • Prázd­ný in­ter­val je ta­ko­vý, kte­rý ne­ne­se roz­li­šo­va­cí schop­nost, jest­li je to dur či moll (zjed­no­du­še­ně). Jed­ná se te­dy o pri­mu, kvar­tu, kvin­tu a oktávu.
    • Pl­ný in­ter­val je ten, kte­rý tu­to in­for­ma­ci ne­se, te­dy ty ostatní.
    • Pře­krý­vá se s dě­le­ním na čis­té a vel­ké a malé.
• Vel­ké in­ter­va­ly jsou o půl tó­nu vět­ší než ma­lé in­ter­va­ly, např. in­ter­val „ma­lá ter­cie“ ob­sa­hu­je 2 me­zi­tó­ny, jed­ná se te­dy o krok na 3. půl­tón, např. C‑Es. Vel­ký in­ter­val je te­dy o 1. půl­tón vět­ší, ob­sa­hu­je te­dy 3 me­zi­tó­ny a je to krok na 4. půl­tón – te­dy např. C‑E. Tak­též pla­tí pro sex­tu, sep­ti­mu a sekundu.
• Dá­le mů­že­me in­ter­va­ly růz­ně zvět­šo­vat a zmen­šo­vat.
  • Zmen­šit a zvět­šit in­ter­val mů­že­me ja­ký­ko­liv, ale po­kud zvět­šu­je­me, zvět­šu­je­me pou­ze vel­ký in­ter­val, po­kud zmen­šu­je­me, zmen­šu­je­me pou­ze ma­lý in­ter­val. Např. zvět­šo­vat mů­že­me vel­kou ter­cii, zmen­šo­vat ma­lou ter­cii. U čis­tých in­ter­va­lů pros­tě zvět­šu­je­me tře­ba kvar­tu a ne­ře­ší­me je­jí pů­vod­ní „ve­li­kost“.
  • Mů­že­me stej­ným způ­so­bem dvoj­zvět­šo­vat a dvojzmenšovat.
• Zr­ca­dle­ní intervalů 
  • In­ter­va­ly mů­že­me růz­ně zr­cadlit „přes tón“.
  • Po­kud zr­ca­dlí­me čis­tý in­ter­val, vznik­ne čis­tý in­ter­val. Např. vezmeme-​li čis­tou kvin­tu, ozr­ca­dlí­me, vznik­ne čis­tá kvar­ta. Z pri­my ok­tá­va, z kvar­ty kvinta.
  • Zrcadlíme-​li ma­lý in­ter­val, vznik­ne vel­ký interval. 
    • Ví­me, že tře­ba k ter­cii je zr­ca­dle­ná sexta. K ma­lé ter­cii to bu­de te­dy vel­ká sexta. K vel­ké ter­cii ma­lá sexta.
    • pla­tí i pro změn­še­né a zvět­še­né (to­též pro dvoj…). Te­dy ke zvět­še­né ter­cii pla­tí zmen­še­ná sexta.
    • Při zr­ca­dle­ní ne­choď­te do zá­po­ru, dě­lá to pak bl­bos­ti 🙂 (viz ukáz­ka se zmen­še­nou pri­mou, nic ta­ko­vé­ho vlast­ně nemáme)
• Zo­pa­ko­va­li jsme po­té ješ­tě tó­ni­ku, do­mi­nan­tu a subdominantu
• Du­ro­vý akord je tvo­řen vel­kou a ma­lou ter­cií nad se­bou, mo­lo­vý ma­lou a vel­kou nad sebou.
• Pro pro­cvi­če­ní zkus­te vy­ře­šit a vy­tvo­řit prak­tic­ky ná­sle­du­jí­cí in­ter­va­ly. Sa­mo­zřej­mě pou­ze existující! 😀 
  • čis­tá kvarta
  • ma­lá kvinta
  • zvět­še­ná kvinta
  • zmen­še­ná tercie
  • zr­ca­dle­te ma­lou ter­cii od C přes E
  • zr­ca­dle­te ma­lou ter­cii od C přes C
  • zr­ca­dle­te dvoj­zvět­še­nou sekun­du přes C
  • Vzdá­le­nost fis1-​c2, co je to za in­ter­val? Po­u­žij­te zr­ca­dle­ní pro zjištění.
  • In­ter­val es1-​c2, po­u­žij­te zr­ca­dle­ní a zjis­tě­te, co je to za interval.
  • Vy­tvoř­te tzv. „dim“ akord (di­mi­nished), kte­rý je tvo­řen kaská­dou 4 ma­lých ter­cií (pou­ze). Vy­tvoř­te všech­ny va­ri­an­ty (ná­po­vě­da, jsou pou­ze 3, 4. va­ri­an­ta už je jen ob­ra­tem 1. varianty) 😉

By­lo to­ho dost, ale to zmák­ne­te, dr­žím pal­ce při ma­te­ma­ti­ce a bu­du se tě­šit za 14 dní v pon­dě­lí 7. 12. 2015 opět u vás v 16.00.

Mě­li jsme spí­še ta­ko­vou in­ten­ziv­ní te­o­re­tic­kou ho­di­nu, ale vě­řím, že to bu­de ku pro­spě­chu vě­ci. Vě­no­va­li jsme se následujícímu:

• Roz­díl me­zi ter­mí­ny stup­ni­ce a tó­ni­na. Je tře­ba to zá­sad­ně rozlišovat.
• Ter­mí­ny tó­ni­ka, do­mi­nan­ta a sub­do­mi­nan­ta.
  • Tó­ni­ka je hlav­ní akord, kte­rý je při­řa­zen ak­tu­ál­ní tó­ni­ně. Pro C dur je to te­dy akord C dur, pro D moll je to akord D moll a podobně.
  • Do­mi­nan­ta je hlav­ní do­plň­ko­vý akord pro da­nou tó­ni­nu. V da­né tó­ni­ně le­ží na 5. stup­ni, v C dur te­dy (ve tva­ru C D E F G A H C to bu­de na tó­nu „G“) G dur.
  • Sub­do­mi­nan­ta le­ží o „je­den stu­peň ní­že“ než do­mi­nan­ta, pro­to sub-do­mi­nan­ta, te­dy na­jde­me ji na 4. stup­ni, v pří­pa­dě C dur je to te­dy F dur.
• Za­ved­li jsme ter­mín ob­rat akordu.
  • Akord, kte­rý je slo­že­ný ze tří tó­nů, mů­že­me za­hrát tře­mi více-​méně za­mě­ni­tel­ný­mi va­ri­an­ta­mi, např. akord C dur mů­že­me za­hrát ja­ko C‑E-​G, ne­bo E‑G-​C ne­bo G‑C-​E. Jed­ná se o růz­né ob­ra­ty.
  • 1. ob­rat (sexta­kord) vy­tvo­ří­me ze zá­kald­ní­ho akor­du (kvin­ta­kord) tak, že tón, kte­rý tvo­ří ná­zev akor­du (u C du­ru je to te­dy C), kte­rý se v zá­klad­ním tva­ru (kvin­ta­kor­du) na­chá­zí „ve­spod“, oto­čí­me o ok­tá­vu na­ho­ru a bu­de te­dy úpl­ně na­ho­ře. 1. ob­rat C dur te­dy bu­de (od­spo­da) E‑G-​C a ta­ko­vé­mu akor­du ří­ká­me sexta­kord, pro­to­že je ši­ro­ký jed­nu sextu.
  • 2. ob­rat vy­tvo­ří­me po­dob­ně ja­ko 1. ob­rat, ale ob­rá­tí­me již vznik­nuvší 1. ob­rat, te­dy spod­ní „E“ oto­čí­me o ok­tá­vu vý­še, C dur te­dy bu­de vy­pa­dat ja­ko G‑C-​E. Ta­ko­vé­mu akor­du ří­ká­me kvart­sexta­kord, pro­to­že je ši­ro­ký jed­nu sex­tu a ob­sa­hu­je ješ­tě jed­nu kvar­tu. Ty­to ná­zvy jsou za­tím „na­víc“, dů­le­ži­té je vě­dět, co je zá­klad­ní tvar, 1. ob­rat a 2. obrat.
• Zkus­te do­pro­vo­dit ně­ko­lik pís­ni­ček pod­le učeb­ni­ce akor­dy tak, abys­te po­u­ži­la růz­né ob­ra­ty akor­dů a ne­mu­se­la pak „ská­kat“. Je to hod­ně ex­pe­ri­men­to­vá­ní, tak se ne­boj­te experimentovat.
• Na­kous­li jsme té­ma­ti­ku in­ter­va­lů
  • Uká­za­li jsme si čis­té in­ter­va­ly, te­dy pri­mu, kvar­tu, kvin­tu a ok­tá­vu a vy­svět­li­li si fy­zi­kál­ně na stru­ně, co da­né in­ter­va­ly znamenají. 
    • Ok­tá­va je dvoj­ná­sob­ná frek­ven­ce a vznik­ne tak, že roz­půlí­me stru­nu na­půl. Na ky­ta­ře je to tře­ba hez­ky vi­dět, že zahrajeme-​li ok­tá­vu, bu­de stru­na roz­dě­le­na na poloviny.
    • Kvin­ta vznik­ne tak, že stru­nu roz­dě­lí­me na tře­ti­ny. I to je na ky­ta­ře pěk­ně vi­dět (aneb do­po­ru­ču­ji si po­ří­dit či půj­čit ky­ta­ru, pro po­cho­pe­ní in­ter­va­lů je ideální 😀 )
    • Pri­ma je „ten stej­ný tón“, te­dy jed­ná se o tu stej­nou dél­ku struny.
    • Kvar­ta vznik­ne slo­ži­tě­ji, je v po­mě­ru 4:3, te­dy že si před­stav­me 4× del­ší stru­nu, kte­rou roz­dě­lí­me na 3 díly.
  • Čis­té in­ter­va­ly se lehce li­ší od in­ter­va­lů na kla­ví­ru s tem­pe­ro­va­ným la­dě­ním, nicmé­ně to je pro za­čá­teč­ní­ka po­měr­ně dost nad rá­mec, až bu­de­me znát všech­ny in­ter­va­ly a mít v nich to­tál­ně jas­no, mů­že­me se k to­mu vrá­tit, za­tím to ne­má smy­sl řešit.

Dou­fám, že jsem na nic ne­za­po­mněl, ne­psal jsem si žád­né po­znám­ky, kdy­bys­te mě­la ně­ja­ký do­taz (ja­ký­ko­liv), ne­vá­hej­te mne kon­tak­to­vat na mail klusik@​klusik.​cz 😉 Pře­ji krás­ný den.