Ahoj,

• Uvol­ňo­vá­ní
  • Ok­tá­vy ne­bo kvin­ty zápěstím
  • ob­ra­ty
    • ob­čas pře­sko­číš ně­ja­ký ob­rat, chce to všech­ny, aby si ru­ka zvyk­la na je­jich střídání.
  • ob­ra­ty rozloženě 
    • ne­chvá­tej na to, ať stí­háš vy­mě­ňo­vat, cí­lem je ply­nu­le a po­kud mož­no rych­le, ale hlav­ně plynule.
  • tó­ni­ka a domianta 
    • sou­víi­sí se stup­ni­cí – řa­da tónů
    • řa­du očís­lu­je­me od jed­nič­ky do sedmičky
    • tó­ni­ka je … a do­mi­nan­ta je …
    • Všech­ny stup­ně pod­le ná­zvu (dá se snad­no naučit) 
      1. Tó­ni­ka
      2. Su­per­tó­ni­ka
      3. Me­di­án
      4. Sub­do­mi­nan­ta
      5. Do­mi­nat­na
      6. Su­per­me­di­án
      7. Cit­li­vý tón
    • Tuč­ně jsou zvý­raz­ně­né tzv. hlav­ní har­mo­nic­ké funk­ce, kte­ré po­u­ží­vá­me pro do­pro­vod vět­ši­ny pís­ni­ček (li­dov­ky)
• Czer­ny (50÷2)
  • Do­pro­vod tó­nin­kou a do­mi­nan­tou (akor­do­vě) – akord bu­de mít da­ný stu­peň na spod­ní po­zi­ci (pou­ze v zá­klad­ním tva­ru, ne v obratech).
  • V do­mi­nan­tě vy­u­ži­je­me 1. ob­ra­tu akod­du „g“
  • Pra­vá si mu­sí troš­ku udě­lat po­řá­dek v tó­nech, ale ji­nak vel­mi su­per, ob­čas se za­mo­tá „e“ a „f“ a sou­sed­ní tó­ny, ale na to si zvykneš 😉
  • Le­vá ru­ka chvil­ku pá­t­rá, ale na­jde, což je ok. Po­kud hra­je sa­ma vý­mě­nu T/​D, po­té ok, nicmé­ně v sa­mot­né sklad­bě ně­kte­ré prs­ty (pa­lec) zů­stá­vá lí­ně ležet 🙂 
    • Je vel­mi dob­ře ‚že akord le­vá hle­dá od malíčku
    • le­vá správ­ně zní tro­chu méně
• Bej­vá­va­lo
  • Kříž­ky (Fis/​Cis)
    • zvy­šu­jí da­ný tón o půl tó­nu (nej­bliž­ší klá­ve­sa na­ho­ru, ať už je čer­ná či bílá)
    • Kde­ko­liv v pís­nič­ce na­ra­zí­me na „f“ ne­bo „c“, bu­de­me hrát „fis“ ne­bo „cis“. Čás­ti za houslo­vým klí­čem, kte­rá nám uka­zuj­že kříž­ky, se ří­ká před­zna­me­ná­ní.
  • Prs­to­klad
    • Sna­ží­me se vy­hnout to­mu, abychom hrá­li pal­cem čer­né klá­ve­sy. Ne vždy to jde, ale po­kud se to­mu dá vy­hnout ně­ja­kým nor­mál­ním způ­so­bem, vy­hne­me se tomu.
    • ji­nak jsou prs­ty na klá­ves­ni­cic na­sta­ve­né po­řád stej­ně, te­dy na „déč­ku“ je 1. prst a ostat­ní „jsou ve­d­le“. Tře­tí prst rov­nou po­řád při­r­pa­ven nad „fis“, pro­to­že „f“ se ni­kdy hrát ne­bu­de (ta­dy).
  • ³⁄₄ ryt­mus – po­čí­tá­me do tří (ne do čtyř)
  • Zkus si spo­jit do­hro­ma­dy pra­vou a le­vou. A příš­tě se po­dí­vá­me, jak to dopadlo 🙂

Příští tý­den te­dy pla­tí nor­mál­ně, zhru­ba 16.40 u mě.

Ahoj,

• Uvol­ňo­vá­ní
  • kvin­ty (šíř­ka např. C – G) uvol­ně­ně zápěstím
  • hez­ký tóny 
    • ne­pře­lej­vej tóny
    • klid­ně i dhromady
• Žlu­tá kníž­ka, pís­nič­ka str. 9.
  • Strn. 8 – aby do­hro­ma­dy no­ty da­ly „dvoj­ku“ – tak­že jed­nu půlo­vou, dvě čtvr­ťo­vé, 4 os­mi­no­vé atd. (ne­bo kom­bi­na­ce, např. jed­na čtvr­ťo­vá a 2 osminové)
  • Ma­lič­ká su 🙂 
    • Ryt­mus v pra­vé – po­čí­tá­ní na­hlas, to to ce­lé vyřeší.
    • Co s le­vou (viz akor­dy a doprovd)
  • Zkus­me s akor­dem C ce­lou pís­nič­ku (na kaž­dý takt (je­ho za­čá­tek)) při­jde akord. 
    • Po­té bu­de po­tře­ba do­pro­vo­dit dal­ším akor­dem (G), pro­to­že v ur­či­tých mís­tech (hlav­ně za­čá­tek 2. řád­ky) to bu­de vel­mi ne­la­dí­cí (tzv. disonantní).
• Akor­dy a doprovod
  • stup­ni­ce – řa­da tó­nů z da­né tóniny
  • akord – souzvuk ale­spoň 3 růz­ných tónů 
    • akord je slo­žen z 1., 3. a 5. stup­ně, te­dy např. akord C je ja­ko C‑E-​G, akord G je G‑H-​D, akord F je F‑A-​C (vět­ši­nou se to pí­še a čte odspodu)
  • Zá­klad­ní tři akor­dy pro doprovody: 
    • 1. stu­peň (akord C‑E-​G)
    • 4. stu­peň (akord F‑A-​C)
    • 5. stu­peň (akord G‑H-​D)
  • Ze za­čát­ku na­prs­to nut­ný prs­to­klad 5−3−1 v le­vé ru­ce, aby si ru­ka zvyk­la na ten­to tvar. Poz­dě­ji při­dá­me dal­ší tva­ry, ale nejdří­ve je nut­ný jen tuten.
• Ryt­mus
  • s po­čí­tá­ním!
  • je tře­ba dů­sled­ně roz­li­šo­vat při po­čí­tá­ní os­mi­no­vé a čtvrťové

Příští pon­dě­lí za­se zhru­ba v 16.30 (+/​-).

Ahoj a dob­rý den,

• Jak se na to vů­bec hra­je, jak se u to­ho se­dí atd.
  • se­ze­ní – no­hy pořd před se­bou (úhel v ko­le­nou je vět­ší než 90 °), zá­da rov­ně, ale ne str­nu­le, po­řád je vše uvol­ně­né a se­dí­me na žid­lič­ce jen na kous­ku, ne na ce­lé (kvů­li rov­no­vá­ze a stabilitě)
  • jak da­le­ko – tak „ako­rát“, te­dy po­ku sáh­nu ru­kou na no­ty, měl bych mít vol­ný, ale na­pnu­tý lo­ket, ten vi­sí vol­ně vo­lů, ža­né zve­dá­ní atd., vy­u­ží­vá­me ke hra­ní jen to, „co zrov­na hra­je“, ostat­ní sva­ly odpočívají.
• Uvol­ně­ní
  • Aby tón zněl hez­ky, ji­nak bu­de nepříjemný.
  • uvol­ně­ní ru­ky a předloktí
    • na klá­veu hra­je­me úho­zem (ne stis­kem), te­dy zá­vi­sí na tom, jak „moc se do to­ho bouchne“
    • lo­ket se nej­lé­pe uvon­lí „pá­dem od hlavy“
    • prs­ty uvol­ní­me tak, že po­lo­ží­me již uvol­ně­nou ru­ku na klá­ve­sy, aby všech­ny prs­ty ně­kde le­že­ly (je jed­no kde, za­tím) a je tře­ba na­jít mez­ní bod, kdy se při zve­dá­ní té­to ru­ky za­čnou zve­dat ostat­ní prs­ty (prv­ní uka­zo­vá­ček) a do té­to výš­ky se po­kus do­stat pa­lec vlast­ní­mi si­la­mi (sva­lem ko­lem palce)
  • až je tu­to ho­to­vé, po­tom je ru­ka tak tro­chu při­pra­ve­ná ke hraní
• Ori­en­ta­ce na klávesnici
  • c1, c2, c3… ní­že je c (cé ma­lé), ješ­tě ní­že je C (te­dy cé vel­ké), pod tím je C1 (cé kontra)
• Co hrát
  • ze za­čát­ku po­tře­bu­je­me „cvič­né skladby“
  • 50 cvi­če­ní pro za­čá­teč­ní­ky – sta­čí vy­tisk­nout prv­ní 2 stra­ny s notami
  • je po­tře­ba vě­dět tó­ny, fakt sta­čí na­psat tuž­kou k těm tónům
  • prv­ních 8 tak­tů (jak v pra­vé tak v levé)
  • čís­li­ce nad no­ta­mi čas­to na­zna­ču­jí, ja­kým prs­tem by se mě­lo hrát – jed­nič­ka je pa­lec (na obou ru­kou), 2 uka­žo­vá­ček atd.

Příš­tě te­dy v 15.40, raději.