S Eliš­kou jsme pro­je­li to, co jí za­da­la pa­ní uči­tel­ka, kon­krét­ně je po­tře­ba za­mě­řit se:

• Ve sklad­bě v Cdur (ne­pa­ma­tu­ji si ná­zev), kde jsou roz­lo­že­né akor­dy, je po­tře­ba v pře­cho­du do po­sled­ní­ho tak­tu na prv­ní řád­ce ne­zpo­ma­lo­vat a udr­žet tem­po, ať si Eliš­ka na­hlas po­čí­tá, po­mů­že to. Na­hlas. Až to pů­jde zvlášť, ať po­kra­ču­je dá­le ve spo­jo­vá­ní dohromady.
• V no­vé no­vě pře­čte­né sklad­bě z 2. kníž­ky (D moll) by­lo cí­lem ro­ze­číst, což jsme pro­ved­li, by­lo by po­tře­ba, aby si to sa­mo­zřej­mě ješ­tě zkou­še­la. Dbej­te na správ­né hra­ní po­su­vek (béč­ka), ob­čas za­po­mí­ná, kde má být (resp. že tam „vů­bec“ má být).
• Ve sklad­bě 35 s akor­dy a ská­ka­jí­cí­mi tó­ny – tré­no­vat, tré­no­vat. Je po­tře­ba si za­pa­ma­to­vat kon­krét­ní mís­ta, kte­rá drh­nou, te­dy pře­de­vším ta, kde se v jed­nom tak­tu v jed­né či dru­hé ru­ce ob­je­ví dva akor­dy s ob­ra­tem. Ne­ní pro­blém, že by Eliš­ka ne­vě­dě­la, co za­hrát, spí­še za­po­me­ne, že to tam je a to jí rozhodí.
• Pro­cvi­čuj­te stup­ni­ce (li­bo­vol­né) a i růz­né po­stu­py uni­so­no, te­dy stej­no­hlas­ně, teď hra­je stup­ni­ce pou­ze od se­be a je po­tře­ba na­u­čit se hrát obou­ruč­ně do­hro­ma­dy tak, aby se je­vy vy­sky­tu­jí­cí se ve stup­ni­cích ne­po­tká­va­ly na stej­ném tó­nu, ale jin­de (te­dy od­dě­lit ru­ce a zne­zá­vis­lit je od sebe).
• Zkou­šej­te s Eliš­kou růz­né po­ku­sy – tře­ba po­kud má ob­lí­be­nou pís­nič­ku či sklad­bu, ať si ji zku­sí vy­ba­vit (mů­že to být co­ko­liv) a zku­sí me­lo­dii za­hrát. Ne­ní po­tře­ba not či ná­vo­dů, sta­čí uši, kla­vír a ru­ce 🙂 Cí­lem je troš­ku roz­měl­nit ta­ko­vý ten sys­tém „ne­hra­ju, po­kud ne­mám no­ty“, a na­u­čit se ale­spoň zá­kla­dům im­pro­vi­za­ce a hra­ní pod­le ucha. Eliš­ka totiž vel­mi hez­ky a dob­ře hra­je, má skvě­lou tech­ni­ku hry, po­sed, ru­ce – pa­rá­da, ale bě­hem hra­ní se­za­mě­řu­je pou­ze na tó­ny na pa­pí­ru a vů­bec ne­po­slou­chá, co hra­je. Tak­že tam pak tře­ba hra­je ně­co „ve­d­le“ a tře­ba to sly­ší, ale v ten mo­ment je pro ní hlav­ní pri­o­ri­tou kou­kat do not a po­kra­čo­vat. Pros­tě je tře­ba se uvol­nit a brát hud­bu ja­ko hud­bu a ne ja­ko ře­mes­lo, ale­spoň v tom­to momentu 🙂

Dě­ku­ji a příští tý­den se opět bu­du těšit.