Dob­rý den, je po­tře­ba vě­no­vat se ná­sle­du­jí­cím věcem:

• Správ­ně po­sed, správ­ná židle. Zá­pěs­tí ne­smí být za­hnu­té „do­lů“, ani pře­hnu­té „na­ho­ru“.
• Před kaž­dým hra­ním (ten den, te­dy ale­spoň 1 den­ně) ro­ze­hraj­te ru­ce do­hro­ma­dy řa­dou (stup­ni­cí) od C, na­ho­ru a do­lů jed­nu ok­tá­vu. Po­ma­lu, přes­ně. Adél­ce tu­to jde, když chce, jen se mu­sí uklid­nit a neblbnout 🙂
• Za­de­fi­no­va­li jsme po­jem stup­ni­ce, což je řa­da tó­nů, kte­rá se jme­nu­je pod­le své­ho prv­ní­ho stup­ně. Te­dy po­kud hra­je­me řa­du C – C, je to stup­ni­ce C (dur, ale to se bu­de­me učit poz­dě­ji), po­kud od D do D, je to D dur a tak podobně.
• Všech­ny (du­ro­vé) stup­ni­ce ma­jí půl­tó­ny me­zi 3. – 4. stup­něm, pak me­zi 7. – 8. Všech­ny to ma­jí stej­né, ať už hra­je­te od li­bo­vol­né­ho tónu.
• Je te­dy tře­ba dů­sled­ně znát, co je půl­tón, co je ce­lý tón.
• Czer­ny (1) – do­hro­ma­dy ply­nu­le 1. část k re­pe­ti­cím, zvlášť po­řád­ně ro­ze­číst dal­ší část, po­kud by dob­ře šlo, pak do­hro­ma­dy, ale hlav­ně zvlášť.
• Na příš­tě pro­sím při­prav­te stup­ni­ci, kte­rá bu­de za­čí­nat tó­nem „G“. Zkus­te zjis­tit, kte­ré „čer­né“ bu­de­te hrát, jak se jed­not­li­vé tó­ny jme­nu­jí. Zvlášť a do­hro­ma­dy jed­nu ok­tá­vu té­to stup­ni­ce, ne­za­po­me­nout na správ­né pod­klá­dá­ní a pře­klá­dá­ní tam, kde má být.
• Ozna­či­li jsme jmé­ny tó­ny. Tó­ny, kte­rá jsou „upro­střed“ kla­vi­a­tu­ry se ozna­ču­jí ma­lou „jed­nič­kou“, te­dy c1, e1, f1, h1 apod. Dal­ší ok­tá­va vý­še je s „dvoj­kou“, pak s „troj­kou“ a tak­to po­řád na­ho­ru. Ok­tá­va pod c1 se ozna­ču­je pou­ze c, d, e, f – te­dy ří­ká­me, že se jme­nu­je tře­ba „cé ma­lé“, „dé ma­lé“ a po­dob­ně. Ješ­tě niž­ší ok­tá­va se ozna­ču­je C, D, E – te­dy „cé vel­ké“ apod. Niž­ší se ozna­ču­jí ja­ko C1, což je „cé kon­tra“ a ješ­tě niž­ší pak „cé sub­kon­tra“. Je tře­ba znát ori­en­ta­ci na klaviatuře!
• Obec­ně ke cvi­če­ní – Adél­ka je po­měr­ně čís­lo, je tře­ba, aby se do to­ho za­bra­la a ne­blb­la. Na příš­tě má při­pra­ve­né­ho Harry­ho Po­tte­ra, tak ho pro­sím vy­tisk­ně­te (Harry_Potter.pdf – pro­sím vy­tisk­ně­te to v ně­ja­ké ro­zum­né kva­li­tě, ať jsou či­tel­ná pís­men­ka a no­ty, dě­ku­ji), bu­de to už te­dy ně­co, co zná – a co jí ne­bu­de nu­dit (při­zná­vám, že za­čát­ky jsou pros­tě kruš­né a nud­né, ostat­ně ja­ko s ja­kým­ko­liv nástrojem).
• Zkus­te, aby si tře­ba hrá­la nejen to, co cvi­čí­me – te­dy ať si za­hra­je stup­ni­ci, ale pak ať zkou­ší tře­ba hrát růz­né me­lo­die a po­dob­ně, vě­ci, kte­ré se jí lí­bí z rá­dia kupří­kla­du, po­kud to bu­de re­pro­du­ko­va­tel­né. Ve své pod­sta­tě je teď jed­no co hra­je, ale hlav­ně, že hra­je. Je po­tře­ba, aby si ru­ce zvykly na to, že hrají.

Dě­ku­ji za spo­lu­prá­ci a bu­du se tě­šit v pá­tek 13. 11. 2015 na ad­re­se „u taťky“ 😉