Ahoj,

• Ro­ze­hrá­tí, uvol­ně­ní, protažení
  • Kvin­ty
  • Ryt­mic­ké sku­pi­ny, zkou­še­li jsme pře­chá­zet me­zi dvo­ji­ce­mi, tro­ji­ce­mi a čtve­ři­ce­mi, při­čemž dru­há ru­ka hrá­la (sna­ži­la se hrát) sta­bil­ní be­at. V tu­tom mů­že po­mo­ci me­t­ro­nom, kte­rý hlí­dá hra­ní „sta­bil­ní ru­ky“ a ta dru­há pros­tě mě­ní dělení.
  • Sko­ky za malíčkem
    • Pra­vá ruka 
      • Při šir­ším sko­ku ně­kde zhru­ba upro­střed sko­ku se prs­ty v pra­vé ru­ce za­čnou (nej­spí­še) při­pra­vo­vat na do­pad ma­líč­ku a za­tuh­nou. Když jsme to zkou­še­li po­stup­ně, ča­sem se tu­to mís­to po­su­nu­lo ví­ce „vpra­vo“ (před do­pad ma­líč­ku), nicmé­ně po­řád to tam je.
      • Správ­ně na to jdeš tím, že nejdří­ve udě­láš po­ma­lu men­ší in­ter­val, po­té dě­láš šir­ší a po­stup­ně ješ­tě sviž­něj­ší skoky. 
    • Le­vá ruka 
      • Po­dob­ný prin­cip ja­ko v pra­vé ru­ce, ale „zta­že­ní“ za­čne dříve. 
      • Před­stav si, že hla­díš „vel­kou ku­la­tou věc,“ zá­pěs­tí se hez­ky uvol­ní a ma­lí­ček za­hra­je, až bu­de mít svůj čas, jde o to, aby se ma­lí­ček ne­po­kou­šel za­hrát „na­před“ (uchvátat to) – pros­tě mu­sí tam nejdří­ve do­le­tět ce­lé zá­pěs­tí s rukou. 
      • Le­vá se ješ­tě troš­ku pod­vě­do­mě vy­hy­bá po­hy­bu kvů­li zra­ně­ní v uka­zo­váč­ku (to br­zy pře­jde), tak­že dě­lá po­hyb zvlášt­ně (ne­vím, jak to ví­ce po­psat, je tam troš­ku zta­že­ní, jak se „bo­jí,“ aby ne­drnk­la zra­ně­ním do klávesnice).
    • Obec­ně
      • Po­řád je dů­le­ži­té si dát po­zor na po­zi­ci no­hou na ze­mi (pa­ty i špič­ky na ze­mi) a před se­bou (no­hy ma­jí ten­den­ci se sta­ho­vat „pod sebe“).
  • Pře­klá­dá­ní dla­ně přes palec
    • Cvi­če­ní z vi­dea a z minule.
    • Dů­le­ži­té je za­čít vel­mi po­ma­lu, po­dob­ně ja­ko v cvi­če­ní vý­še je tře­ba, aby ru­ka nejdří­ve do­je­la na své mís­to, až tam je, pro­střed­ní­ček je scho­pen pou­ze po­hy­bem úho­zu do­lů za­hrát da­ný tón. Ne­ní to oprav­du o tom, že se pro­střed­níč­ky sna­ží do­hnat ně­kde čas a ská­čí bo­kem, to fakt ne. Oprav­du pou­ze dlaň přes pa­lec a v mo­men­tě, co tam ru­ka je, za­hra­je se.
    • Cí­lem je po­u­ží­vat ce­lý pa­lec a ne jen kon­co­vé části.
  • Tré­nink hez­kých tónů 
    • Hra­je­me z výš­ky, ostat­ní prs­ty le­ží vol­ně na klávesnici.
    • Vždyc­ky se vrať k pal­ci, pak ně­ja­ký prst a za­se palec.
    • Prin­cip spo­čí­vá v tom, že da­ný prst zved­ne­me do výš­ky (co nej­ví­ce to jde, aniž by ostat­ní prs­ty se zved­ly z klá­ves­ni­ce) a za­hra­je­me úho­zem (tzn. z výš­ky kla­sic­ky bum do­lů). Da­ný prst ne­chá­me znít (tře­ba pa­lec) a zve­dá­me do výš­ky ji­ný prst. Tzn. stav je ta­ko­vý, že tře­ba pa­lec hra­je, ostat­ní prs­ty le­ží a pro­střed­ní­ček se zve­dá. Po­té pro­střed­ní­ček za­hra­je úho­zem a v ten stej­ný mo­ment se uvol­ní pa­lec. Tak­že hra­je pro­střed­ní­ček, ostat­ní prs­ty (včet­ně pal­ce) le­ží na klá­ves­ni­ci. Pak se stej­nou me­to­dou vrá­tí­me zpět k pal­ci a pak k ji­né­mu prstu.
    • V le­vé ru­ce to zkus též, zkus se zpo­čát­ku vy­hnout uka­zo­váč­ku, do­kud ne­bu­de bezbolestný.
    • Cí­lem je, aby prs­ty umě­ly být vy­pnu­té (ve smys­lu of­fli­ne, ne na­pnu­té), i když ostat­ní prs­ty hra­jí. Je zby­teč­né, aby se mo­zek sou­stře­dil na zve­dá­ní prs­tů, kte­ré zrov­na ne­po­tře­bu­je. Optimalizace! 🙂